2.8.2000 - Rumunsko - již není jen sen. Ačkoli jsem celý červenec pronudil či profetoval na Barrandově, nic nedělal ani nevydělával, nakonec ve čtvrtek 3.8.2000 odjíždíme v 8 lidech do rumunských hor. Mezi nimi je Luboš W. jako jediný známý. A jedo dvě holky.Nakonec jsem dohromady sehnal 6.500,- , 3000,- od bratra, 1500,- mamka, 1000,- babička a 1000,- za poklice na wv. Maďar odjel na slovensko s kámošema ze školy - Pikán a Sejk, jsou někde u Vysokých Tater. My jedeme zítra v 23:00 do Bratislavy-8lidí-1350,-. Představuji si situace, které nás mohou potkat a jsou tři věci, kterých se bojím Rumuni, co-by zloději, zvířata, co-by Rumuni, ne dělám srandu, mám na mysli vlky a medvědy a jiné dravce nebo třeba zmije a nakonec kolaps, někoho z nás, očekávám spíše, že to přijde na ty holky. Snad se mýlím a bude vše v pohodě, těšim se na tu přírodu a život v ní - bojim s o věci a o sebe, ale jedu a ještě mnohokrát se takto kamsi vydám (tak to sem trefil). Budu se tam musit učit na opravné zkoušky. A až přijedu, budu celý rok pracovat na splacení dluhů a zaplacení další cesty a učit se na maturitu a možná řidičák.
3.8.2000
od rána samé balení, koupě kalhot-530,-,vyzvednutí čepice od bab.koč. (babička kočičí), foťák,filmy a atd. Potom ještě do Fresche pro haš-350,- od negra a joint. Nervozita maximum, ale teď po odvozu autem a doprovodu na nádraží v podobě Martina a mamky jedu na Bratislavu. Odjezd v 23:17.Kolíňáci přistoupí v Kolíně. Baťoh váží 33kg a holky maj nejmenší, dokonce 20kg. Sedim s Lubošem a Radvanem. Zapoměl sem sebou otázky na dokončení závěreček. Sebou mám 50 marek,1500,- kč a jídlo. Dobrý den - Buňa ziua, dobrý večer buňa noapte.
od rána samé balení, koupě kalhot-530,-,vyzvednutí čepice od bab.koč. (babička kočičí), foťák,filmy a atd. Potom ještě do Fresche pro haš-350,- od negra a joint. Nervozita maximum, ale teď po odvozu autem a doprovodu na nádraží v podobě Martina a mamky jedu na Bratislavu. Odjezd v 23:17.Kolíňáci přistoupí v Kolíně. Baťoh váží 33kg a holky maj nejmenší, dokonce 20kg. Sedim s Lubošem a Radvanem. Zapoměl sem sebou otázky na dokončení závěreček. Sebou mám 50 marek,1500,- kč a jídlo. Dobrý den - Buňa ziua, dobrý večer buňa noapte.
V 02:05 Jsme v kolíně a přistoupil Honza Holub a Honza 2. Máme další hulení a kuřiče cíček. Haš mám schovanej ve filmu do foťáku. V 00:40 odpáleni Honzovejma zástřižkama.
Společné foto v Bratislavě u Dunaje
Z leva:Lucka,Lenka,JIrka,Honza H.,Honza,Radvan a Luboš
5.8.
Ještě ke včerejšku. Vystoupili jsme tedy v Bihaukeresztes asi v 20:30. Potkali jsme tam poláky a načepovali vodu. Všichni jedou na hud. festival do Constanty - Rainbow. Potom jsme šli směrem k Rum. hranicím. Na cestě se k nám připojili další dva češi. Kluk s holkou, kteří maj v plánu cestovat přes Rum. do Turecka a apk možná do Egypta. Až na hranice jsme nechtěli a tak jsme se utábořili v kopřivách kousek od trati. Ohýnek a maďaský guláš. Malej špek od Honzy a šli jsme spát asi v 23:00. Nádherné spaní až na ty mravence. Ráno máme k snídani krůtí maso a číňanku a icetee. Potom jsme šlapali 2km na hranice. ohnul sem nějakýmu maďarovi zrcátka u auta. Batoh je fuj. Hranice..v pohodě, jenom nás zapsali a dali razítko. Za hranicema jsme chytili taxi - 2marky na osobu, museli jsme jet na třikrát a celkem nás našmelili o 5 marek - lepší než jít pěšky 13km do Oradei.
V Rumunsku jsme tedy v 9:15. Vlak nám jede v 14:40 do Aradu, potom budem přestupovat na vlak směr Timisoara, potom přes Lugaj do Baile Herculane, kde bychom měli být zítra v 1:50. V Oradei jsme si dali dvě pivka, 5000 Lei a jako suvenýr 20kč. Jinak jsme čenžovali cíga a mluvili o komunismu a marihuaně. Taky je tu její přechovávání trestné. Tak sme mu dali pytlík listů. Pivo bylo docela silné. Také poznáváme Rumunsko podle šílených dopravních prostředků. Potkali jsme taky Slováky, ti jedou do jeskyň na jeden týden. Vlak nás stojí 7.600Lei.Už mi moc nezbývá.
Teď už frčíme v dvoupatráku a asi zaválim špeka.Mobil funguje, ale je málo nabitej. Potí se mi nohy a jsem docela rozlámanej. Je to tady hustý. Tak jsme dali jednoho hašjointa a dost nás zmastil.
Dojeli jsme do Aradu a vystoupili tu. Šli jsme do čekárny. Tam to strašně smrdělo, ale zůstali jsme tam. Byl tam malej kluk, tak dostal nějaký jídlo. Dělal držky na nějakýho dědka a ten potom nadával. Při zjišŤování za jak dlouho nám to jede jsme zjistili nemilou věc. Jede nám to za 25 min. Ale z jinýho nástupiště a hlavně z jinýho nádraží. Dva lidi nám chyběli a byla to hrozná dálka přes celý Arad. /první kdo v informacích uměl anglicky - dokonce i prodavač novim uměl aj/ Když přišli ti dva mělo to jet za 15min. Roloučili jsme se se dvěma přírustkama a nasedli na taxi - Lancia. Za 50000Lei pro 4 osoby. Jeli jsme rychlovkou a pěknou dálku. báli jsme se o batohy v kufru, ale nic se neztratilo a na stanici jsme přijeli včas. Nástup do vlaku a už jedém. Vlak mega špinavej, ale jel. Dva rumuni s náma začali mluvit, jinak vedro a samá rovina a pole, továrna a ropný věže a rumuni. Záčíná se ukazovat "bída". arad 18:15 - Timisoara 19:20 /8000Lei místenky/. Tam jsme nasedli na rychlík - snad už za chvíli pojede - strašně se potim. Nakonec ještě přesedáme do vlaku 10. Prý máme místenky - jíme eidam a rumunskej bílej chleba. Mobil má signál. Sedíme v posledním vlaku a kolem 22:00 dorážíme do Hercule. Stále rovina.Asi půjdu poprvé srát.Bolí mě hlava. Kolem 21:00 se objevili první hory, asi něco jako šumava.
V Rumunsku jsme tedy v 9:15. Vlak nám jede v 14:40 do Aradu, potom budem přestupovat na vlak směr Timisoara, potom přes Lugaj do Baile Herculane, kde bychom měli být zítra v 1:50. V Oradei jsme si dali dvě pivka, 5000 Lei a jako suvenýr 20kč. Jinak jsme čenžovali cíga a mluvili o komunismu a marihuaně. Taky je tu její přechovávání trestné. Tak sme mu dali pytlík listů. Pivo bylo docela silné. Také poznáváme Rumunsko podle šílených dopravních prostředků. Potkali jsme taky Slováky, ti jedou do jeskyň na jeden týden. Vlak nás stojí 7.600Lei.Už mi moc nezbývá.
Teď už frčíme v dvoupatráku a asi zaválim špeka.Mobil funguje, ale je málo nabitej. Potí se mi nohy a jsem docela rozlámanej. Je to tady hustý. Tak jsme dali jednoho hašjointa a dost nás zmastil.
Dojeli jsme do Aradu a vystoupili tu. Šli jsme do čekárny. Tam to strašně smrdělo, ale zůstali jsme tam. Byl tam malej kluk, tak dostal nějaký jídlo. Dělal držky na nějakýho dědka a ten potom nadával. Při zjišŤování za jak dlouho nám to jede jsme zjistili nemilou věc. Jede nám to za 25 min. Ale z jinýho nástupiště a hlavně z jinýho nádraží. Dva lidi nám chyběli a byla to hrozná dálka přes celý Arad. /první kdo v informacích uměl anglicky - dokonce i prodavač novim uměl aj/ Když přišli ti dva mělo to jet za 15min. Roloučili jsme se se dvěma přírustkama a nasedli na taxi - Lancia. Za 50000Lei pro 4 osoby. Jeli jsme rychlovkou a pěknou dálku. báli jsme se o batohy v kufru, ale nic se neztratilo a na stanici jsme přijeli včas. Nástup do vlaku a už jedém. Vlak mega špinavej, ale jel. Dva rumuni s náma začali mluvit, jinak vedro a samá rovina a pole, továrna a ropný věže a rumuni. Záčíná se ukazovat "bída". arad 18:15 - Timisoara 19:20 /8000Lei místenky/. Tam jsme nasedli na rychlík - snad už za chvíli pojede - strašně se potim. Nakonec ještě přesedáme do vlaku 10. Prý máme místenky - jíme eidam a rumunskej bílej chleba. Mobil má signál. Sedíme v posledním vlaku a kolem 22:00 dorážíme do Hercule. Stále rovina.Asi půjdu poprvé srát.Bolí mě hlava. Kolem 21:00 se objevili první hory, asi něco jako šumava.
6.8.
Cesta vlakem se stále protahovala. V Herculane jsme měli být v 22:53, ale dorazili jsme tam až v 0:00. Jednou jsme kdesi stavěli půl hodiny a málem jsme vystoupili. V Herculane na nádraží začíná Rumunsko. Žebráci spí na lavičkách. Jeden týpek se nám pokouší poradit kam máme jít, ale jak říká: mladí se učí anglicky, staří umí feancouzky - Merci. Plno lidí v hospůdkách na ulici a koukají jak na kopci nad městem hoří les. Hasiči jsou bezmocní. Jdeme strašným tempem přes lázeňské město, kolem hotelů, diskoték a milenců. Do kopce po silnici, dělají se mi půchýře. a tak ujdeme asi 12km. Cestou potkáváme policisty a typa, který umí německy. Jsem zničen. Padáme na loučku u silnice, rychlé koupání v řece a malé jídlo. Spíme.Kolem bílé skály a lesy 3:00. Ráno se probouzíme v 9:00. Jirka jde pro chleba s mapou, už se vrací..v 11:00.Chleba s paštikou, polévka, kafe. Už je vedro a slunce - balíme a za chvíli vyrážíme. Batoh je moc těžký. Potřebuji se zbavit jídla - a puchýřů (nevim jestli jsme to už psal, ale bágl se zvážil už doma a bylo to něco kolem 33kg).
7.8.
Včera už nebyl čas a síla dopisovat. Tudíž se nyní budu věnovat včerejšku. Z tábora jsme šli asi 3-4km do mírného kopce po silnici, která se postupně zhoršovala. Všude plno lidí a aut. Kolem krásné bílozelené hory. Narazili jsme na přehradu kolem 13:00 a koupali se, nádhera. Strašné vedro a všichni se spálili. U vody jsme vydrželi asi 3hod. Oběd a koupání a koupání. Při pokračování směrem vzhůru po silnici míjíme termální lázně, kde se koupalo plno rumunů. Smrdělo to tam sírou. Pak ještě chvíli po silnici a zahnuli jsme do hor. Ještě menší opláchnutí u potoka a dobírání vody, které je potřeba moc a moc.
První výstup - nářez, nemůžu, ale vyšli jsme do sedla, takovejch 500 vejškovejch metrů. Jsme naprosto grogy. (bylo vedro, baťohy těžký a kondička nikde). Náhle se objevil rumunský děd a zval nás na cosi nebo někam, ale museli jsme čekat na ostatní. Nakonec přespíme v sedle. V noci mě a Lubošovi ukradli chleba, jinak pohoda. Teplo,vítr,hvězdy.
Ráno po zjištění, že není chleba, snídaně. Už jsme v Munti Godeanu.Asi v 11:00 vyrážíme. Dědula nás zavedl k vodě, cestou potkáváme koně a krávy. Batoh je těžký, ale příroda krásná. Jirka furt někam pospíchá. My s Luboše trpíme. Nohy a plíce už dobrý, ale kosti a ramena, au. Ostatní maj lehčí bagáž (časem se ukáže že v tom bylo jídlo) Plnokrát musíme doplnit vodu. A došli jsme na kopec asi v 14:00 a děláme oběd. Odchod bude asi v 18:00.Jsme unaveni, ale čeká nás ještě kotel. Munti Retezat je 100km daleko a to je náš prozatimní cíl. Bača tady sedí a pase ovce. Musíme zjistit, kde je voda. Medvěd - ursus, vlk - lup, voda - apu (apa). Je vedro a dusno, kolem opar. Všude hory. Je 20:00 jsme na vrcholu pohoří. Zapadá pomalu slunce, kolem hory a lesy. Nyní je dost mraků a doufáme, že sprchne - kvůli oparu. Dávám si dne s první cígo. Zítra ještě půjdem a večer bude pařba - mám svátek. Spát budeme v sedle a asi bude oheň. Slyšíme vytí, ale kdo ví jestli vlčí. Pastevci říkají, že je tu Lup i Urs. Musíme nasbírat dřevo.
Včera večer byl oheň a strašná žranice. Každý se přejedl a přepil čajem. Spát se šlo asi v 22:15. To už foukal vítr a těžko se při tom usínalo. V dáli se blýskalo. V 00:00 přišla dost kvalitní bouřka. Velmi silný vítr, přímo nárazovej, každýmu pochroumal stan, samozřejmě mě a Lubošovi nejvíc. Pršelo, hřmělo a všechno to peklo trvalo až do 5:00, vítr ještě déle. Museli jsme několikrát vylézt ze stanu a zatěžkávat ho kameny. Skoro vůbec jsme nespali a jediný co nám pomáhalo a co se dalo najít byly startky. Vylezli jsme v 10:00, je konečně pěkně, sice slunce nesvítí, ale v udolí jsou jen malé mráčky a kousky modré oblohy nad námi.Stan trošku víc potrhanej a zdeformovanaj, asi ho budu muset Emilovi zaplatit. Blíží se stádo ovcí, bačové a zlí psi. Jdu vařit čaj a nažeru se prášků.
Můj a Lubošův stan po bouřce
12:45 jsme stále na stejném místě a regenerujeme se. Všechno už je jakžtakž suché, ale zase fouká vítr. Přebalil jsme si batoh. Mám v něm vysypané mýdlo a svíču. Kluci šli pro vodu a chleba do vesnice v údolí..tak 5km a my jdem spát.
18:00 Nespali jsme. Prošli jsme údolí, narazili na baču s bičem a psy. Má tady chajdu, ohrady pro ovce. Fotíme si koně a procházíme se trochu po hřebenu s nádhernými výhledy na hory. Fouká stále vítr a jsou občas mraky a občas krápe. Jinak je ale teplo. Našel jsem fotofilm ze španělska. Kluci se ještě nevrátili, ale každou chvíli tady budou. stan jsme přesunuli pod kopec. Trochu to pomohlo, ale švy pořád trpí, jak se vítr opře. Jdem vařit ďabelské maso a těstoviny. Už máme vodu. Dal jsme si šluknu, výbornej haš a taky cígo. Furt fouká. Končí nám pomalu bomba na plyn.
9.8.
Opět ještě něco ke včerejšku.Když jsme se přejedli mišmaše, kterej byl výbornej, dali jsme si šlukovku. Ta nás strašně vodsrala. Chtěli jsme jít hrát karty s holkama, ale když jsme vylezli ze stanu vydíme dvě slunce a kluky, kteří se konečně vrátili s chlebem. Honza H. řekl že se přesouváme a my do toho úplně na sračky. dostali jsme tři chleby. Balení bylo brutální, ale stihli jsme to dobře. Přsun byl jen asi o 500m na louku u lesa - všude svah. Tady se postavil tábor. když jsme hledal místo v lese pro stan, tak jsem se bál vlků. Po boji s tyčemi od stanu jsme ho postavili a udělali malý ohníček na vaření. čaj s vínem. Přišel honaza h. s čajem z ganjy a dali jsme sním ještě špeka haše. Potom jsme vodsraný kecali a pak spali. Přes noc ukradli psi konzervu paštiky.
Je ráno - tedy dopoledne. 10:15 opravdu konečně vstáváme. Svítí slunce, kolem je nádhera. Uděláme snídani na ohni - čaj a polévka. Trochu kašlu - na noc sem si dal paralen. Vykasali jsme tropiko a máme výhled přímo ze stanu - ze stínu. Smrdí mi z pusy - musíme pro vodu. Dnes nás čeká ještě pěkná štreka. Jsem po včerejšku trochu vygumovanej, ale dobře se mi spalo. Po kopci zase běhaj ovce. Šli jsme pro vodu a po návratu bylo 11:15 - ve 12:00 je naplánovanej odchod. Děláme si ještě druhou snídani a balíme oheň.
10.8.
Zase dokončím včerejšek. Vyrazili jsme v 12:30 a až do 18:30 jsme pochodovali přes travnaté hřebeny. Ušli jsme asi 15Km. Potkali několik zběračů borůvek, viděli dravce a nádherné panoramaty. Šlo se dobře , příjemné mraky a větřík. Lehčí batohy. Zabivakovalo jsme v jedné prohlubni přímo na hřebenu. Já, Luboš,Honza H. a holky jdem pro vodu do údolí. Bylo nádherný, pásli se tam ovce a koně a bylo tam plno potoků. Já s Lubošem jsme došli k bačově chatě. Tam byl kluk starej jako mi.Ptali jsme se na apu. A viděli jak si udí brynzu, chtěli jsme ji koupit, ale peníze nechtěl. Dal nám nakonec asi 300gramů a my jemu tři cíga. Prý jsou tu vlci, ale medvědi ne. Měl taky moc pěkný ovčácký psy a štěnata. Ukázal nám, kde si nabrat dobrou vodu a zmizel v chajdě. Po cestě na zpátek jsem našel první houbičky. Nejsme si sice jisti, ale jedna chutnala jako lysina. Na svahu vypalují trtávu. V táboře v 21:00 byl už oheň a tak jsme udělali naše knedlíkové těsto a z něho placky, k tomu polévku a čaj. Do 23:00 sedíme u ohně a povídáme si a vaříme.
Je 9:30, dnes se má prý brzo vyrazit, ale jsou mokré stany a strašná mlha. Přes noc asi pršelo. Dost jsme v noci kašlal, lék od Luboše v podobě meruňkovice pomohl. Dnes nás čeká zase pochod. Potřebujeme se vykoupat, hlavně nohy. Bolí mě krk a ramena. Jinak je tu pěkně a rád bych strávil delší dobu na jednom místě a prozkoumával to tu. Dochází nám sušenky.
Teď sem byl na malé wc. Všude mlha, zima a mokro. Honza H. spí pod igelitem. Ostatní mají otevřené stany.Zatím se pohybujeme ve výškách 1600 - 2000m.n.m. Po hřebenech takovýchto hor bychom na retezat měli dojít během někoilika dní. Ten je vyšší o 500m. Bojim se však, že tam bude moc turistů a rumuni tam na ně budou zvyklí. A co teprve Fagaraš.
Stále jsme na stejném místě, stany stojí, uvnitř bordel, oheň hoří, není voda. Odchod kolem 15:00. Snídaně byla podívná konzerva,chleba,brynza,čaj a kafe. Musí se pro vodu. A na houbičky. Houbiček jsme našli plno, rostly především na koňském trusu. Máme jich tedy dost, teď už jenom kdy si je dát. Kolem 15:45 přišla do tábora skupina asi 15 čechů z cestovky světoběžník. Šli opačným směrem na Hercule. My vyrazili po 16:00 a šli přes stáda se psi a bači. Kolem 18:00 jsme dorazili na další místo spaní za doprovodu bačů a ovcí. Budeme spát přímo u potoka. Je tu další bača. Jeden starší dědula tu s námi romlouvá a vyndavá brynzu. Nechce nic prodat. Vyměňujem si tedy jídlo. Sežrali jsme houby a bude hašjoint. Bačové se stahují s ovcemi do salaší. Jsou tu připomínky k našemu "feťáctví". Je oblačno, ale prý nemá pršet. Koupit - Cumpare, maso - carne,nuri, sádlo - untura. Jíme lančmíd a trochu chleba a vaříme čaj. Po 21:00 jsou stany postaveny, špek zhulen, houbičky působí, pes stále leží u tábora a dostává zbytky. Honza a Lucka zmizeli v horách. Jirka se koupal v potoce a my potom taky. Byl ledovej ale báječnej a osvěžující. Vypral jsem si tričko a ponožky. Vaříme čínský nudle a k tomu cukr a hrozinky. K tomu samozřejmě čaj. Houbiček bylo dnes asi 15 - je jich plno a haše ještě na 5 jointů. Zítra vstáváme v 7:00
22:00 Honza a Lucka se ještě nevrátili a Jirka se vydal za nima. Má tady zaválenýho malýho špeka. Jirka ho nejdřív nehctěl a chtěl je jít hledat, pak jsme vytáhl píšťalku a oni příchází. Jirka: "tak mi ho teda zapal". Honza s Lucko byly u nějakýho bači doma a přinesli plno tvarohu. Je dobrý a je ho asi 1kg. Teď si vaří polévku. Joint akorát, sedíme u svíčky a povídáme si. Jdem spát po 23:00.
11.8.
Opravdu jsme vstali , spíše probuzeni Jirkou v 7:20. Je zima, vaříme si kafe. Včera jsme hrozně dlouho s Lubošem kecali a vymysleli si přezdívky pro naše souputovníky. Jirka - krakonošův tchán, Radvan - Dr. vlkodlak alias tichošlápek. Honza - skřet, Lucka - pixie. Je 8:00 kafe je uvařeno i s hovězím vývarem a vyrážíme. Moc jsme se nevyspali. Sluníčko vylezlo přes horu.
Zase přišli bačové. dali nám adresu kam jim máme poslat fotky. Nějak se mi ale zadrhává film ve foťáku. CONEREVA, PATRU.MUNCEANU,JUD.CARAS.SEVERIN. Tak to nevim.
Vyrazili jsme v 10:05. Po cestě podél potoka do kopce mě začalo bolet břicho, potom křeče a nakonec sraní a sračka. Sral jsme dvakrát, břicho bolí. (že by houbičky?). Teď je 14:00 a jsme pod horou a jíme brynzu. Potkali jsme plno bačů a zlých psů.Někteří mají ostnatý obojek proti vlkům. Také tady je plno houbiček, převážně na trusu. Ušli jsme asi 7km. Kousek od nás je ovčí stádo, psi, kůň a bačové. Dva kolem projeli na koních. Je hezky, bílé mraky, svítí slunce. Ještě nad potokem jsme potkali bači a dali staršímu houbičku, udělal srandovní gesto jako že bude na sráč. Skřet se říznul.
Pokračovali jsme v cestě , opět bačové a houbičky. Ťech máme alespoň 200ks a některé pěkně velké. Jeden bača nás pozval do salaše. Dal nám brynzu a kukuřičnej chleba bez chuti. Dostal cíga a meruňkovici a dělobuchy. Zkoušeli jsme si práskat s jeho bičem, ale moc nám to nešlo. Prý jsou tu vlci a za sezonu mu sežrali dvě ovce a taky je prý viděl. Když prásknul bača, Luboš zrovna fotil stádo koní. Ty se rozběhli a Luboš taky a utíkal dlouho ikdyž koně už byly jinde. Od něj to bylo asi 1,5 hod na horu Godeanu 2230m.n.m. Při výstupu začalo poprchávat a nahoře byla zima a pršelo. Vrchol jsme dosáhli v 18:00. Začali jsme však hned sestupovat k jezírku, kterénám doporučili světoběžníci.
Při sestupu již vydatně chcalo. Dva bačové na koních a pak jeden co nám radil, kde je voda. Taky říkal, že je tu Lup a 5 ovcí že mu už zabili. Medvěd se tady prý nevyskytujr. Postavili jsme rychle stany a šli pro vodu k malému vodopádu. Máme mokré boty. "mě došek rum a táhne mi na záda" : Honza H. Po cestě už jsme nejedl (brynza a houbičky není dobrá kombinace) a taky nesral - 2x uhlí a 2x endiaron. Teď ve stanu 20:30 jíme polévku nudlovou. nemáme chleba, ten jsme snědli se salámem. Už neprší, předtím byla duha. Vlky jsme už slyšeli výt. Dost kouřim cíga. Vyměnil jsem nedofocený film za Ilford400. Lenka poslouchá Natašu Atlas (moc jsme se tomu tenkrát nasmáli). Noc byla v pohodě. Párkrát jsem se probudil, ale jinak nic.
12.8.
V 8:00 nás opět budí Jirka, že prý svítí slunce a musíme sušit. Boty neusušim ani za dva dny. Je chladno. Snídaně a čaj. Měl jsem sen s Gelebanem, který vypadal jako 15 kluk a chodil s nějakou holkou. A taky se mizdálo o tom jak s Martinem, Přemkem a Vágnerem jedeme do kopce tranzitem a tam přespíme. "ranní Jirka dál doskáče a dřív pojde"
Seznam nákupu ve vesnici: chleba, cíga,cukr,sladkosti,pivo,maso-špek. Svítí sluníčko je 9:00 všichni už vaří a já začnu taky. Je kolem 10:00 a nikomu se nechce nic dělat. 13:00 sedíme po 4 ve stanu a hrajeme hry, prší a čekáme až přestane. Poker a mám hlad a je chladno.
Vyrazli jsme v 15:05. Tráva poměrně uschla a boty taky. Trošku vykaleni meruňkou opět vyrážíme po travnatých hřebenech a ktomu se do nás opírá chladný vítr. Po asi hodině a půl se objevil Retezat. Pak se zas schoval za kopcem. Za další hodinu jsme na kopci, ze kterého je Rtezat vidět skoro celý. A taky je tu desitky hub. Sbíráme je asi 10min. ale je jic moc. Docházíme ostatní na vyhlídkové skále pod kterou je přenádherné údolí.
SLOVNÍK
tam-acolo
tamtudy-pe acolo
teď-acum
vpravo-la dreapta
vlevo-la stinga
vlak-tren
vlak-tren
já-eu
kolik-cita
...to stojí-cit costa
kůň-cal
kůže-piele
ukázat-a arata
chleba-piinecukr-zahar
deník-cotidian
noc-noapte
den-zile
déšť-ploi
divoký-salbatic
dohromady-impreuna
prosím-va rog
cesta-drum
kdy-cind
směnárna-casa
další adresa nějakýho bači:
Tibu Valer
Con Pianu de Sus
St Purcaret
jd Alba
cd 2578
Toto je adresa bači z údolí. Za tím jsme zašli na návštěvu pokecat. Honza H. bude spát na vyhlídce nad údolím. Bača hrál na pišťalku a vařil kukuřičnej chleba. Zítra půjdem dolů údolím k přehradě.Musíme taky nakouppit zásoby. Je 20:20 a stany stojí u jezírka, oheň hoří a skřet s pixie prý vedou baču. Ten povídá, že tu neni ani lup ani urs. Budeme vařit "plnýhrnec" pro všechny a ještě něco určitě.Je docela chladno.Jirka se šel projít a mi vaříme brutal polévku.Sušíme boty.
13.8.
Perfektní probuzení v 7:30. Bača z údolí hraje na píšťalku a všude jsou a mečí ovce. Taky několik oslů se pase v ranním slunci. Je to hotový koncert pro duši. Vyfotil jsme to všechno na čb film.Potom koupel v jezírku a teď bude snídaně. Honza H. ještě nepřišel a je 9:00. Snídaně rajská pol. a čaj.
- včera jsme si ve čtyřech dlouho do noci povídali u ohně o upírech a o všem. Tudíž jsme trochu nevyspalí.
Údolí je překrásné a řekl bych, že dnešní cesta bude celá pěkná (tak to sem se teda trefil). Musíme dojít do turist. chaty Zlata, kde nakoupíme potraviny a možná si dáme nějaký jídlo jako oběd, mělo by to bejt jen 6km. Taky koupání v přehradě by byla pohodička. Už jsme přemýšleli jak to udělat, abych byl doma nejpozději 27.8. Ostatní totiž plánují návrat na 31.8.
14.8.
Ó jaké nádherné iluze jsme si včerejší ráno maloval. Začalo to po odchodu z tábora u jezírka. Nejdřív jsme došli na okraj kotliny kde jsme spali, tam jsme se koupali u malého vodopádku a vegetovali až do 11:30.Pak následoval pochod asi 1/2 km podél potoku k většímu vodopádu. Tam už jsme nemohli jen tak slézt a tak po delším hledání v kopcích nacházíme jinou cestu. Jirka se furt chtěl kouknout pod ten vodopád, ale my už chtěli jít. Task jsme se osudově rozdělili. První šel Honza H. a já za ním asi po 10 min. Cesta byla prodíračka klečí a vysokými travinami. Honza šel furt dolů, ale já se rozhodl čekat na ostatní, na palouku plném trávy a už vyšších stromů.měl jsme hrozný hlad a tak jsme vytáh vločky v jogurtu a 1/2 snědl. Potom se náhle na skále objevil Radvan a LUboš. Ti ke mě došli, že prý ostatní ještě nejdou a že nechali lístek sejdeme se na Zlatce. Takže my tři jsme začali opět sestupovat podél potoka na Guru Zlatu.
Prodírali jsme se po stopách Honzy a po čase po stopách zvířat. Náhle jsme narazili na první velký problém. Radvan nechtěl slézt skálu, kde se museli spoštět na laně batohy. A jelikož se bál aby nespadl, i po ujištění že to zvládne, se vrací sám nazpátek do kopce hustým lesem a přes malou skalku, co už jsme slezli. A trávou k ostatním. Prý obejde kopec a sejde to údolím do koryta řeky, která je pod námi vidět.Od té doby jsme Radvana ani nikoho jiného nezahledli ani neslyšeli a to je prosím druhý den ráno. No slezli jsme teda s Lubošem tu skálu, která měla asi 10m a zavedla nás na cestičku kudy zvířata chodily pít doprostřed vodopádu, když jsme tam vlezli nad námi bylo 30metru a pod námi 200metrů vodopádu. Přímo uprostřed vodopádu stojíme a koukáme, hledáme cestu. Podél vodopádu to nepůjde, tady jsou je lezecké skály a batohy by se museli spoštět tak 50metrů. Tak prodíráme dolů lesem, držíme se stromů, větví,trsů a kamenů. Brodíme se na 70proc. svahu vysokými travinami, kde jsou občas maliny. Později cesta dostává název malinová. Je to hrozně namáhavé na ruce i nohy. V botách plno hlíny a kamínků. Ramena bolí. Asi 4hod. tedy sestupujeme tímhle marastem. Je to pravej prales. Nokdo nikdy zde nebyl, kromě zvířat a nás. Dolejc už to jde, jenom samé maliny a padlé stromy. Vycházíme u potoka který teče od vodopádu. Koupačka a řvaní nad porážkou vodopádu. Ztratil jsme však sekeru a tak vodopád a kopec dostavají nazev Sekyrkové.
Sekyrkové s malinovou cestou
Mysleli jsme, že korytem řeky je to kousek, bylo 16:15. Korytem se šlo špatně. Museli tu být velké záplavy neboť jsou tu vyvrácené ohromné stromy, které neobejmou ani dva lidé. Potom asi tři hodiny skáčeme přes kameny a potok sem a tam. taky přelejzáme a oblejzáme stromy a tůně. Ještě dáváme koupačku v jedné z nich a pak zas namáhavá cesta. Objevili jsme stopy bot v písku a pak kolem 18:00 se objevuje zbořený most a polní cesta. Nakonec vidíme přehradu za kterou by měla být gura zlata.
Po polní cestě jdeme už rychleji. Podle mapky by to mělo být odtud 5km. Dojídáme zbytek vloček a málo pijeme. esta je dlouhá a zabočuje do všech údolí obepíbajících přehradu, kterou tak obcházíme. PO čase vidíme nějaký lidi a auta a tak k nim seběhneme prudký svah. Dva rumuni, takovej starší pár říkají že gura zlata jenom dva km. Máme radost. Doufáme, že tam jsou už naši a snad i Radvan, na toho myslíme nejvíc. Procházíme přes stavbu, kde je i ropná věž nebo co a vidíme dvě chaty vedle se na proti jezera. Pak nám jedna ženská ze stavby říka že Zlata je 10km po silnici. Pomóc už nemůžem. Jdeme k jednomu baráčku asi 300m a tam je napsáno Zlata - tak co? Ale není to ona, ani restaurace, nic. Tam taky sedí nepříjemná žena a když jí prosíme o svezení na Guru Zlatu autem za peníze, říká pouze "NU". Je tam na nástěnce mapa jak dojít ke Zlatě podél potoka. A tak jdem po silni. Jsme u přehrady, a tam nám rumunští turisté říkají že G.Zlata je 12km a že nás teda taky nesvezou. Chvíli potom dělník říká, aby jsme sešli dolů po přehradě, po železnejch schodech, a že je to 7km. Pod přehradou je dělnické geto. Asi po kilometru narážíme na primitivního pohodáře, kterej potvrzuje, že jo 6km. Luboš si propichuje puchýře a pak nám ten rumun poradí, že je ještě otevřený krám, ale že musíme rychle než zavřou - 19:40. Luboš kupuje 2piva, chleba,sypaný bonbony (na váhu), za 23000Lei. Krámek je prý ve sklepě spojen s výčepem. Stojim venku a bavim se s pohodářem a ochutnáváme alkoholy, přišl Luboš s obchodníkem. Začali jsme jíst a pohodář nám dal vajíčka na tvrdo furt nabízel vodku. Dostali cíga a napít meruňku. A najednou zastavilo auto a že nás vezmou na G.Zlatu. Tak rychle sklízíme, házíme bágly do kufru, ločíme se s chlapama, necháváme tam rozpitý pivka ale jedem. Veze nás takovej páreček, řidič jezdí asi rallye. Poslouchá disco a jedeme asi 8km. Fakt psycho cesta. Za chvíli asi v 20:30 jsme na Zlatě, je tu plno němců, ale naši tu nejsou. Dáváme si pivko, jídlo a víno dohromady za 139000Lei - slušnej mejdan. Jsme utaháni, přežráni, opiti a myslíme na naše.
Karin Hartmann a Christoph Gutersloh
Grund str. 25
20257 Hamburg
Deutschland
tel 0049/40/85322031
To je adresa na dva němce se kterejma kalíme a kecáme.Poprvé jsme jeviděli už u přehrady, pak u toho krámku, pak jsme na ně mávali z auta. Koupili jsme taky cíga za 10000.. Potom jdeme dovnitř (jedli jsme na zahrádce), kde si dáváme další víno a hraje tu disco. Jsme opilí už víc než dost je 00:00 a zavíraj. Spíme pod širákem vedle němcu co maj stan. Byla s nima docela sranda, blbý je že neumíme tak dobře němčinu ale pokecali jsme. Jsou tu dva týdny a už byli na Retezatu, prý je tam hodně turistů.ach jo.
U Gury Zlaty
Noc byla v pohodě, ráno se budíme asi v 9:00. Naši furt nikde Němci balí, vaří a před dvanáctou odcházejí. Jíme chleba se salámem a paštikopu, čaj máta a bonbony. Je skoro jedna a nikde nikdo. Vystávají před námi rzné otázky. zpáteční lístky, který jsou u JIrky. Radvan sám, Honza sám a ostatní museli noc strávit v lese. Máme o ně strach a oni určitě o nás, doufáme, že sem přijdou, že nás někde nehledejí nebo nečekají na místě rozchodu. Ale potřebujou taky jídlo. Musí tak i tak dojít k Zlatě, ale kdy? Půjdem zase na pivko. Možná je poblíž i vesnice s nějakym krámkem.
Naštěstí přijeli kolem 17:00 na nějakym náklaďáku. Byly úplně všichni. Byly strhaní a spali prý u potoka před přehradou. Jejich cesta byla prý taky krušná. Začali se najednou rozpočítávat prachy co si dlužíme. Jirka dostal ode mě 8 marek - příplatek za místenku a asi 10000Lei + 200kč za vlaky. Já dostal něco za taxi v Timisoare atd atd. Potom se začalo zase kalit, pivo za 11000,-, nějakej ten špek a šlukovka, a další pivo a cíga. S lubošem jsme na G.Zlatě utratili něco pře 250000Lei. Honza a Lucka jeli ještě s nějakejma němcema do vesnice nakoupit zásoby - pro nás 7chlebů, marmeládu a cukr. 75000Lei. K večeru šla většina spát pod přístřešky.My s Honzou H. spíme zase u chaty pod širákem. v noci začalo pršet a tak jsme vytáhli nejdřív pláštěnku a potom stan, který jsme přes sebe jen tak hodili.
Ráno se budíme v 8:45 a snídáme chleba s marmeládou a kafe, ostatní mají přijít v 9:30 a rovnou vyrážíme na Retezat.
Je po 10:00 a nikde nikdo. Pomalu balíme a kecáme. Schovávám deník, dnes máme vylézt na hřebeny, takovejch 1500m převýšení. Přišli v 10:30 a potom ještě 45 minut se ochomejtali kolem chaty. Koupil jsem si ještě pivo Bergenbier s tím, že vrátím láhev. Teď ho piju ve 2000m.n.m. s cígem. Je po 16:00 a celou tu dobu jsme šli do kopce, nejdřív lesem, potom klečí a teď po trávě a kamenech. Dole u řeky byla chata a správce rezervace Retezat nám radil kudy a jak dlouho k tábořišti a mluvil anglicky. Odtud kde nyní piju a kouřím je to prý hodina ne jeden kilák? Při odpočinku vaříme těstoviny. Našel jsme si hůl. Houbičky strašně zkvasily a smrdí, měli jsme je nějak usušit. Luboš chce do těch těstovin dát buráky. Jsou tady stáda oslů, maj všechny různý barvy, fotíme je a Jirka se na jdnom z nich vozí. Pak jdeme asi 30min. a táboříme u jezírka ve výšce 1997m.n.m. My dva se koupeme a zkoušíme chytat ryby, ale jsou tu asi jen pidi ryby. Teď už hoří oheň a pískáme si Vinetua. Vaří všichni rejži a my ještě k tomu soju. Spíme bačova stanu a ovcí. Konec prvního dne na Retezatu.
16.8.
Překrásné ráno, v 10:45 jsem vyběhl ze stanosauny a hlavou rovnou do Izviru. (potok,pramen). Včera jsme šli s Lubošem spát v 23:00 a ještě slyšeli jak k našemu ohni přišli bačové a povídali si s ostatními. QA hráli na harmoniku a na píšťalku. Dneska tedy vyrazíme a budeme pochodovat asi 4km k jezeru Bucura. Jsme po snídani čínské polivky a chleba, ostatní ještě vaří, spíše už k obědu je 12:00. Oslíci se pasou u jezera, bača s ovcemi dávno zmizel, jen psi se za ním až později odebrali.
Sušené mléko, med,špek,bramborová kaše,krupice,těsto,těstoviny,vločky,hrozinky,rýže,zelenina,vitamíny,
Je 20:30 a jsme konečně u jezera Bucura. Vyrazili jsme v 14:00 a hodně pomalu se vlekli směrem k Bucuře s velkými zastávkami na další jídla. Potom se Honza H. a skřet a pixie oddělili a přišli až teď. U jezera je plno lidí a stanů a nejsou to moc turisti. Jsme znechuceni, příroda kolem je pěkná, ale tábor vše ničí. Jsou tu další češi z Náchoda, jinak všechny národy vesměs. Dokonce tady vyhrává i kazeťák.
Cestou si Jirka vyvrkl kotník a my dva fotili mrtvolu koně, která se rozkládala a neuvěřitelně páchla asi 100m pod táborem, takže když se vítr stočil, celej tábor to zamořilo smradem.
Mrtvej kůň, to bilý jsou červi
Teď vaříme fazole + přísady. Bojíme se větru neboť náš stan je známý „trhač“. Musíme co nejdřív vypadnout, ostatní však chtějí strávit na místě dvě a více nocí a dělat výlety do okolí.
Je kolem 16:00. Pokusím se jít projít, ale všechno mě bolí a nejraději bych spal. Cesta bude ještě dost šílená a asi chcípnu. Furt mě pobolívá břicho a nechce se mi srát. Sluníčko ale svítí.
17.8.
Je ráno 9:15 na jezeře Bucura uprostřed Munti Retezat. Lenka nás budí místo Jirky. Slunce svítí, lidé se probouzí. Lenka vaří. Dnes se půjde na tůry kolem a stany a věci zůstanou tady. K večeru se vůbec nedalo usnout, Rumuni řvali, zpívali, vypouštěli rachejtle atd. Usnuli jsme až někdy 23:15. V noci jsem šel na záchod a užasl nad měsícem ozářenou krajinou a skal a hvězd nad tím. Potom sem měl podivné sny, které bych chtěl raději opravdu zažít. (čína…..to je zajímavé zrovna nedávno se mi zdálo o Pekingu). Ti dva češi si včera půjčili knížku a vzali si krátké papírky. V 10:50 odcházejí Náchoďáci. My jsme se nasnídali a za chvíli půjdeme na procházku. Jirka zde zůstává kvůli noze. Také začínají pochyby o době návratu. My máme jasno 24.8. chceme jet vlakem na Arad. Honzovi se prý říká Brebl. Já a Luboš jsme sami vyšli na Peleagu 2509m.n.m. nejvyšší horu Retezatu. Na tu jsme bez problémů vystoupali a na vrcholu strávili asi hodinu. Začali jsme sestupovat neznačenou cestou asi v 13:30. Po cestě jsme potkali stádo kamzíků, já šel na WC a na malou několikrát asi jsme prochladl. Potom jsme ještě sestoupili přes suť a kleč a dole u jedné skály nás Rumuni pozvali na slezení skály, asi 6m. Dali nám sedáky a jistili nás. Pár z nich je zřejmě z horské služby. Na večer nás pozvali na drink. Našel jsme beraní lebku i s rohy (dnes je na naší chatě). K Bucuře jsme přišli v 16:30a uvítal nás znuděný Jirka, máme hráškovou polévku a tvrdej chleba. A potom ještě sladkou rýži. Čteme si, já Pavlíčka, Karpatské hry, Jirka se nudí, Luboš šel spát, dal jsem asi 3 cíga. Teď už je 19:30 ostatní se zatím nevrátili, šli se kouknout na vápencovou horu. Je docela chladno a fouká mírný vítr, nebe je skoro bez mráčku. Půjdeme za horolezcema.
18.8.
Nakonec jsme se s horalama docela dobře opili a zpívali, vyměnili si adresy a na dnešek nás pozvali k lezení na horu Bucura, s lanem, vyrazíme asi v 10:00, Měli výborný pití – hruškovici a ještě lepší čokoládovku. Jeden bača jim přinesl ovčí maso. Litujeme, že neumíme anglicky oni se německy neučí. Vykouřili jsme hromadu cigaret. Zdá se že ostatní nás přestávají mít rádi, ale asi se mi to jen zdá. Noc byla v pohodě a zdálo se mi o tom jak vařím a jim. Probudili jsme se v 8:15 a chtěli dál spát, pak ale přišel Jirka A probouzel všechny stany. Ti Rumuni z HS. Nás také pozvali na zimu na lyžování, prý to je v Lupeni super, ale musí sehnat prachy. Tohle je adresa na jejich šéfa:
Andone Daniel
Calea Braii ur. 26Andone Daniel
Lupeni
Huuedoara
Romania
Jirku už prý nic noha nebolí a půjde taky na výlet. Ostatní se včera vrátili kolem osmi. Prý byl vápenec nebo pískovec pěknej a pak prej seděli na Peleaze asi 5hodin nebo co. Zítra je opouštíme a jdeme na Pui. Teď ale vaříme snídani. Včera se taky vypila celá moje vodka, můj lék na kašel. Všechno mě zas nějak bolí. Venku je slunce, hory a modrá obloha. Jo a prej sou v jezeře velký ryby. To se musí ověřit, teda až večer. V údolích tady prý žijou medvědi a vlci.
No tak jsme v 10:05 vyrazili. Zavedli nás docela pod docela drsnou skálu. Luboše navázali jako prvního a já zatím čekal dole s dalšíma dvěma. Když dolezli zavolali na Daniela, že je dole u jezera nějaký problém. A tak jsme si teda moc nezalezl. Pozorovali jsme Capri negri. Povídali si atd. I tak byla pohoda. Potom jsme chytali ryby, ale nic moc, na třpytku nebrali. Vytáhli jsme alespoň botu, která Lubošovi spadla mezi kameny. Taky koupání bylo.
21:30 Přišli jsme od Salvamontů a vaříme čaj, zatím. Daniel nás i Honzu H. pozval znovu na lyžovaní do Lupeni, ubytovaní zdarma. Dali jsme s nimi Jointa haše a houbičky s shnilou marihuanou. Jsou to pohodáři. S Honzou se dlouho bavili o lyžovaní, jsou to totiž instruktoři a on to taky dělal. Oni by prý potom přijeli k nám. Dali nám k večeři ovčí maso s polévkou a maso sušený s kukuřičnou kaší. My jim za to dali pytlík kafe. Přes den přišli a zapsali nás do knihy. Fotili jsme koně nad jezerem a sbírali zas houbičky na doma.
Tak se zítra rozdělujeme. Já, Luboš a Radvan jdeme na Pui a ostatní přes Petrosani na Munti Parang a dál. Prý pojedou lanovkou. Přejdou Parang přes Papusa sedlo a potom nastoupí na Munti Capatanii a skončí v Ramnicu Valcea A odtud vlakem domů. My půjdeme na Pui, přes nějakou jeskyni a na Devu na vlak.
19.8.
V noci jsme nějak divně spal. Pořádně jsem zabral až ráno a pak se začali balit ostatní. Je kolem 9:00., ale vstávali jsme v 7:00. Jsme zvědavej kdy odejdeme my ale typuju to tak na dvanáctou. Teď se musí zabalit neskutečnej bordel. Ostatní odchází v 10:00. Loučení, přání štastných cest, Jirka si půjčuje Pavlíčka a Radvanovu mapu.
20.8.
Včera sem se ke psaní opravdu nedostal. Teď je nádherně a je 9:50, svítí slunce až pálí. Pijeme kafe a přemýšlíme co k snídani. Teď je už pohoda, ale včerejší pochod byl mord.
Od Bucury jsme vyrazili v 11:45. Rozloučili jsme se s Salvamonty, dali jim to kafe a dělobuchy. Daniel nás po Rumunsku objal a máme napsat k vánocům (to jsme samozřejmě nenapsali ani žádnejm jinejm bačům fotky neposlali, sory). Šli jsme ze začátku známou cestou na sedlo pod M.Bucurou. Tam jsme na chvíli mě signál na mobil Luboše. Pár sms, hlavně od mamek jestli jsme v pořádku. Luboš se dovolal tátovi a ten zavolá k nám domů, i Radvan se dovolal mámě. Vystoupali jsme až pod vrchol Peleagy . Cestou potkáváme několik Čechů a ti prý předtím potkali naše. Slézáme z Peleagy. Sestupují i ostatní. Jsou mezi nimi další češí z ekonomky v Praze, jsou tu už prý měsíc. Odtud se škrábeme na Pausu, tam jíme poslední chleby se sýrem. Radvan vytahuje Westky. Další skupina Čechů, jsou tu na týden. Jsou divní, jakoby nás neradi viděli, jsou tu teprve krátce tak asi proto. V 15:00 sestupujeme z Papusy. Cesta neznačená, neprošláplá, horolezecký terén po hřebeni, jsme unaveni. Jen hory kolem sou krásné. V 16:00 dáváme přestávku. Pak jdeme asi hodinu po hřebeni, která se náhle ztrácí v kleči. Únava, ramena bolí a kolena skřípou. Začneme se prodírat klečí. Je to hrozný. Pot škrábance, mouchy, námaha, potíme tuny kilojoulů. Asi po hodině těžkýho boje se dostáváme ven. Šílené.
Po cestě klečí
Vystupujeme na menší horu z kamenů. Pomóc čeká nás další hodinové prodírání klečí, neboť ta hora je jak ostrov uprostřed kleče. Je to morbidní. Nadáváme na rumunský cesty a jejich značení a na všechno, potíme sůl a krev. Kolem 18:30 možná později konečně definitivně vylézáme na paloučku. Slunce je západem zrudlé. Jdeme po značkách, které se zničehonic objevují. Snad za kopcem bude chata Balei, dnešní cíl. Fotím kříž a západ slunce nad horami.
Z a kopcem z trávy nic není. Chata je dokonale schována nebo není. Je tu alespoň cesta , která vede na vysokej kopec. Na ten se dostávám když už slunce není vůbec vidět. Chata furt nikde, ani člověk,nic. Scházíme dolů, narážíme na mužiky a koně. Žíznivej Radvan zoufale shání vodu. Bolí nás nohy a všechno ostatní. Jdem ještě chvíli po cestě a narazíme na malinkej pramen. Odpadky mužici. Budem tu spát je 21:00. Já ještě hledám asi půl hodiny chatu, ale nic. Udělali jsme si oheň a plnej hrnec s přílohou a dávkou nudlí. Taky čaj. Jsme úplně death. Nad námi sou hvězdy jako nikde jinde a dole v údolí světla z vesnic a měst vypadají jak kosmický lodě. Potom vychází žlutej měsíc a my usínáme po 22:30. Nachodili jsme 8 hod. po horách dohromady tak 1200m převýšení. S batohy v kleči po kamenech a drnech. Spíme pod širákem, noc je v pohodě. Nádherné ráno a bude se vařit rýže s omáčkou z polívek.
Z niče nic se objevuje bača se psem. Radí nám co je co dole v údolí. Město v kotlině je Hateg, Pui je před námi a je tam prý Magazin, chata Balei je prý napravo a je prý zavřená, jsme tedy rádi že jsme tam nedošli. Dostal dvě Westky a odchází, nechce ani ochutnat ani rejži. Prej má svoje jídlo. Ze studánky se napije pes a hned potom on.
Radí nám co je co dole v údolí
12:45 Mám sbaleno, oni ne. Přišla k prameni rumunská rodinka a dávaj si do nosu. Dali nám taky….ochutnat malinovou pálenicu. Luboš jim dal nové ubrousky. Nabízejí nám ale hlavně Lubošovi svoji dceru jako nevěstu a vypočítávají věno které dostane…mám dojem že žigulika dostane nebo moskviče? 20:00. Jó dneska byla pohoda. Vyšli jsme asi v jednu. Cesta byla pěkná, mírnej svah po louce a v v lesích. Koně a bačovské chaty. Po nějaký době jsem narazil na dva Rumuny, starej a mladej. Padla řeč a prý nám ukážou Ursuse. Jsou tu prý i vlci. Vedli nás stezkou vedoucí na Pui. Na jednom paloučku se válelo plno koňských lebek a kostí. Cesta šla dál a prudčeji dolů. Stařík byl příliš pomalý a tak za námi zmizeli. Šli jsme tedy sami. Pěkný hustý rumunský les, obklopovala naši „modrou“ cestu. Občas procházíme pře louky. Potom si Radvan propichuje puchýře. Pak konečně Apa. Nabrali jsme ji z potoka. Pak jdeme asi dvě hodinky přes další lesy a louky na kterých jsou kupky sena. Je vedro. Začali se pomalu objevovat první zděné baráky. A nějaké rodinky na pikniku. Kolem 16:30 dorážíme k magazinu. Dáváme pivo, zkupujeme poslední pečivo, máslo a sušenky. Hrajeme s místníma kulečník a jsme dost středem pozornosti. Jak se později dovídáme vesnice se jmenuje Sarel. No kolem šestý odcházíme. Vedou nás dva kluci, prý až do Pui. Jenže jsme unaveni a tak jsme sklátili u prvního potoka. Ukázali nám rybník, kde jsou prý ryby a tak je opouštíme. U rybníka zkoušíme rybařit, Luboš vyřezává roh kterej našel. Radvan pospává. Pui je kousek, z vesnice to bylo prý 6km, usnuli jsme asi 2-3x. K večeři si dáváme placky na margarinu z magazinu. Co dál to uvidíme. Strachujem se o věci, ale jinak zapadá rudé slunce, co asi dělají ostatní, jestlipak už jsou na Paringu?
Rybník u kterého přespáváme
Večer ještě stěhujeme stan do závětří pod rybník. Asi po hodině spaní, mě začalo krutě bolet břicho a myslel jsem že se pobliju.. Po půl hodině jsem opravdu hodil šavli. Pak jsme s námahou usnul.
Ráno a celé dopoledne je mi blbě. Břicho bolí, občas i hlava, záda jsou na mrdě. Snažím se být ve stínu a u vody. Mám asi několik nemocí najednou: úplavice, úpal, střevní chřipka, sračka.Luboš musel jít pro vodu zpátky do vesnice 2km. Musím hodně pít. Od rána je strašný vedro. Před chvíli kolem druhé jsme mluvil s Martinem a mámou, máme totiž signál. Luboš taky volal. Radvan je nervoza a chce furt jít, ale v takovémhle vedru by to se mnou asi seklo. Ale dnes se určitě dostaneme do Pui,. Pojedem teda možná už 23.8. Na obloze jsou první mraky, ale slunci se nějak vyhýbají. Objevila se skupina Rumunů. Nechápu jak můžou bejt takhle oblečený – svetr, kalhoty, holínky. Tak nakonec si zabalím batoh a vyrážíme v 17:00. Cesta vede přes pole, nikde kousek stínu. Cestou bereme kukuřici a zahazujeme cuketu. Asi po hodině dorážíme do Pui. Luboš fotí rodinku, která z hlíny pálí cihly. Docházíme na náměstí a v magazinu kupujem jahodovou zmrzlinu, 6 chleba 2l fanty za 62000Lei.Nějakej pán nám radí kudy na vlak. Zkoušíme stopovat, nikdo nás ale nebere ani karosa se slovákama. Dojdem tedy na nádraží po svých asi 3km, kde kupujeme po delší domluvě lístky do Simerie za 38100Lei. Jede nám to v 20:30 snad.Marky nám nechtěj směnit a Lei dochází.
Čekáme na první vlak domů
Je mi líp, ale potim se, břicho stále bolí a při chození bolí holeně. Starší Rumunky jsou všechny tlustý a mladý vypadaj jak cikánky. Jsou tu ještě příliš velké sociální rozdíly a problémy oproti naší zemi. Na silnici potkáte nový fáro jak předjíždí žebřiňák. Kupodivu přesně v půl přijel vlak. Nasedli jsme a jízda trvala hodinku a půl.Jeden týpek nás v Simerii zavedl k informacím. Pak jsme mu vysvětlili že už nemáme Lei. Ty jsme se nejdřív pokoušeli dostat v restauraci, jak nám poradili a nakonec jsme skončili u taxikářů. Jeden chtěl za 30marek dát 200000 – NU. A ten druhý nám dal 240000Lei, akorát na vlak do Oradei pře Cluj. Dozvěděli jsme se totiž, že to nějak z Aradu nejezdí. No co, vyjde to skoro nastejno. Te´d je 23:00 a vaříme si v čekárně na vařiči gulášovka. Koupit lístky můžem až od 00:02. Vlak jede v 1:15 a v Cluj-Napola budem v pět. Asi však domů nekoupím žádný dárky.
22.8.
Vlak do Cluj byl šílenej. Úplně plný. Celé 4 hodiny jsme strávili na chodbičce. Luboš asi hodinu v kupé. Furt tam někdo chodil. Nějaká babka s dcerou vezli tunu tašek a živou husu. Jedna cikánka furt zpívala. No do Cluj jsme dorazili v těch 5 a vlak na Oradea jede z nástupiště 3A v 6:02. Ustlali jsme si v prázdné místnosti u Exchange. Po několika minutách nás vyhnal policista. Uviděl jsem Intercity na Prahu. Nejdřív mi řekli , že můžem jet a potom, že nemáme rezervaci, a ta se dá koupit ve vlaku, ale my to fuckoff. Čekáme na náš vlak. Pár minut před odjezdem je nástupiště prázdné a pak zjistíme, že nám to jede úplně odjinud. Běžíme. Našli jsme si volný kupéčko. Jenom k nám pak přistoupil dědeček, kterej teď trpí neboť jsme si sundali boty a okno nejde otevřít. Z dědečka se nakonec vyklubal Maďar. Prošel průvodčí, k snídani bude konzerva tuňáku a chleba s vodou. Je 9:00. Projeli jsme Bratcou, ještě tak dvě hoďky. Spali jsme a mezitím zmizel dědeček. Nechci se do Prahy dostat moc brzo, zatím to vypadá na 23. Strašně bych se nudil, ještě něco vymyslím.
Stále čekáme na vlak v Oradea. Je fuj vedro. Jsme na nástupišti 3C odkud to má jet na Budapest v 15:31. Koupili jsme lístky i přes hranice, na jednoho za 27500Lei a taxi nás stál 2MD. A hoďku jsme strávili u humusnýho piva a celýho melounu. Pijem nějakej Sprite a jíme sušenky. Koupil jsme ještě cíga Galatis a Luboš Bihor Palenicu,, rieni, hrušky. Ještě půl hodiny, potíme se a nudíme. Doufáme že tentokrát přijede vlak k správnému nástupišti. Rumuni jsou divní.Luboš spí na zem a je snad ještě divnější.
Horší než Rumuni
Potřebuji dofotit skoro celej film. Vlastně možná pojedu rovnou na maringotku, vykoupat se, ale 28.8. dělám zkoušky. Jo v Bratislavě musíme chytit tři týpky co pojedou na Prahu, abychom měli slevu.
16:00 Opustili jsme Rumunsko. Dali nám razítka, prohlídli sedačky a propustili vlak. Stále je vedro. Za chvíli budeme v Biharescherezu. Ještě by měli přijít ty maďarský celníci. 16:40 Prošli teď i s průvodčím.Jsme za Bihaze. Dostali jsme do pasu pěkná razítka. A funguje tu jídelna až do Pešti. Tímhle vlakem jede plno trampů zpátky domů. I několik Čechů. Mělo by být 18:05 a je 17:05, posun v čase jak ve startreku. Koupili jsme nějaký pívko za 2DM Borsodi 4,6stupňů. Znova kontrola lístků a ochutnávka Carpati cíga. Připojili další vagóny.
Můj Rumunský song:
Vrátili jsme se z Rumunska, je to země panenská. Vrátili jsme se z Rumunska, byla to výprava Česká. Byly hory, byly lesy, teď už jsme pryč, kdesi. My pili vodu z Izviru a ta nás obrátila na Rumunskou víru. Že příroda je ráj, všech lidí na světě stáj. Snad jednoho dne stanu na Munti, a uvidím opět zemi ve slunci. Stýská se mi po nádherné zemi, kde usínám při rudém slunci A zdá se mi že slunce jsme sám. Všechny cesty jsou toulavý a nohy bolavý, já vím
Vrátili jsme se z Rumunska, je to země panenská. Vrátili jsme se z Rumunska, byla to výprava Česká. Byly hory, byly lesy, teď už jsme pryč, kdesi. My pili vodu z Izviru a ta nás obrátila na Rumunskou víru. Že příroda je ráj, všech lidí na světě stáj. Snad jednoho dne stanu na Munti, a uvidím opět zemi ve slunci. Stýská se mi po nádherné zemi, kde usínám při rudém slunci A zdá se mi že slunce jsme sám. Všechny cesty jsou toulavý a nohy bolavý, já vím
Do Budapesti jsme dorazili kolem 19:30. Začali jsme konat. Luboš rozměnil posledních 10 marek za forinty. Na informacích jsme zjistili že nám vlak na Bratislavu jede z jiného nádraží v 20:40. Radvan bleskurychle zjistil, kterej trolejbus jede na to nádraží a kolik stojí lístek (75forintů). Lístky jsme si koupili v metru a nástupiště bylo kousek od nádraží. Trolejbus č.73 na konečnou.Nasedli jsme a jeli, bylo 20:00. Žádná konečná nebyla, ale viděli jsme mizející nádraží, Tak jsme vystoupili až další zastávkou a dávali speedy. Stihli jsme to v pohodě. Až moc, protože vlak má 80min. zpoždění. Konečně tedy kupujem cíga za 250F. 2 klobásy za 220F a Luboš ještě sendvič. Kolem plno studentů vandráků a všichni čekají na panomii do Prahy. Problém je sehnat vodu v obchodech jí jenom prodávají. Luboš zjistí kde je Izvir až od policajtů. Taky jsme se rozhodli, že pojedem přímo do Prahy i s příplatkem. Odjíždíme v 22:30 po té co nás vyhnali z vagónu, který jede na Muchen si přisedáme k podivnému páru – Holand/nor. Nechtějí se ani napít Bihoru ani ochutnat klobásu. A teď v 22:45 po maďarské klobáse i slovenské pasové kontrole si dávají špunty do uší a jdou asi spát. Blázni.
Usnuli jsme. Potom přišli znovu celníci na hranicích s ČR. Už jsme skoro doma. Začali jsme se obávat jak to dopadne s lístkama, který máme jen za hranice.23.8.
Průvodčí nejdřív několikrát prošla a pak nás objevila. Řekli jsme jí, že tedy chceme do Prahy. Lístek byl napsán z Čadca a na jednoho to vyšlo na 250kč. Pohoda, spíme dál. Já se probouzím až v Praze na Hlaváku. Svítí slunce. Na nádraží se loučíme a každý jede svou cestou domů. Vezu zbytek hruškovice. Volal jsme domů, aby tam někdo byl, že nemám klíče. Mohlo bejt tak 7:30
Na Barrandově potkávám jako prvního Gelebana Michala. Pak se koupu, holim. Všechny věci strašně smrděj. Odpoledne dávám akci s Mlčochem, Sejkem a Piggim na Barrandovském mostě kterej slaňujeme. Pak hospoda a rum. Houbičky. Martin si koupil počítač (386 notebook). No a já se snad budu učit na zkoušky nebo budu vzpomínat.
12.10.2000
Zavolal Jirka, že prej bude sraz o víkendu v Adržbachských skalách. Bereme sebou horolezeckou výstroj.
Sraz se uskutečnil, spali jsme na nějaký chatce, trochu si zalezli. Zavzpomínali a ukázali si fotky, od té doby sem nikoho kromě Luboše neviděl.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat