Cesta po alpách byl zatím poslední cestlovatelský počin, který jsem udělal. Takže pojištění je zaplacené od 1. do 31.května 07. Jedeme, já a Macek. Ze začátku chcem s Pikánem do ......... na Wildspitze a potom už jen my dva - Matterhorn.Mt.Blanc a pak jižníFrancie.
2.5.07.18:15.smerplzenHurá. Skáče to - zkurvený český silnice. Byl to zas hustej den. Homolka (nemocnice), Měchenice, Vinohrady. Ale hlavně že už jedem.plná nádrž a auto narvaný věcma až moc.Snad máme asi 350E a 300franků.
20:18 Rozvadov.Málem jsme projeli bez ukázání pasů. Ještě že na nás zavolali "pasport".
kolem 22:00projíždíme Mnichov a pak směr Insbruck. Trošku nás to vyplivlo v Rakousku jinde. Tak jedem asi 150km bez dálniční známky po dalnici na Oetz. na silnici 186 směr Merano, chcem se kouknout na hrad Juval, který opravil a vlastní Reinhold Messner a má na ně Buddhistické a Tibetské muzeum.
3.5.07Spíme u řeky Otztaler, celkem zima,na kopcích kolem je furt sníh. Budíček už v 7:00. úááá
Hm - takže 186 vedocí do Itálie je zavřená..ach jo.Zajížďka jako prase. Prej kvůli sněhu od září do konce května. Néééé. Takže sjíždíme zpátky ze 2100m.n.m. a někde musíme nabrat první béňo.10:00 - 31l - 35E - 1,114E/l -Ach jo- kdyby jsme to tak tušili. Po cestě do Merana obklikou nás cesta svedla na opět na dálnici a když jsme sjížděli hned první sjezd tak: POLIZEI - a hned kárte-viněta-nééé-nejdřív chtěl 200E- nakone jsme jim dali 100E a 40.... docela rána pod pás.
Tudíž jsme se rozhodli, že na Messnerovi hrady a muzea nepojedem, protože jsou 150km mimo náš sraz s Pikánem. Ten nakonec bude u Pitztalu a ne u Gepatschhaus - tam vede silnice (nějaká výhledová) za 25E. To je teď fakt moc. Jedem teda do Mittelbergu přes 1000m převýšení, kolem hrádku Berneck - byl zavřenej, ale gut. No a nakonec sme si udělali tábor na lesní cestě a teď doufám, že nás nikdo nepřekvapí. Naše finance se tenčí moc rychle.aspoň že jídla je hafo.Pijem Bráník a jíme párky.
4.5.zase párky.Spali jsme autě jako to šlo, po tom co jsme ztetrisovali bágly a kytaru. Budík v 6:00 jsme ignorovali do 8:00 pak nastal přesun na "P" (parkoviště). Našli jsme už 3 lahváče snad je někde vezmou. Po tenisu a freesbee (pro Macka - létající talíř)..ufo. No takže procházka s treningovejma batohama k jezeru Riflesee asi v 2283m.n.m. a na chatu co tam byla (zavřená). Našel jsme tam HMS karabinu a viděli jsme kamzíka a hledali po sjezdovkách Eura a sváča a výhled na ledovce. PAK ZAVOLAL PIGGI "jsem u vašeho auta" o hodinu později setkání - šel nám naproti - a teď zevl v našem přístřešku - kde jsme se dnes probudili. Piggi dává guláš, ale prší - ach jo. Ten gulášek byl výbornej. Je 18:30 a furt prší, nuda by se dalo říct a tak sedíme u radia a braníku a u map - zkoušíme cepíny a techniky na přístřešku na dřevo.
6.5.
COMUNE DI SENALES (Gemeinde Schnals) Přijeli jsme pod Messnerův hrad Juval v Italii poblíž Merana. Jo tady svítí slunce a je teplo, zatímco na Wildspitze byla mlha, sníh a zima až moc. Takže - jak to bylo - ráno už neprší a pomalu balíme (mérko, snidaně - vajíčka), ale najednou se na příjezdové cestě objeví traktor s rakušákem, kterej si nás chvíli prohlíží a rozvážně mizí. Během 5min. je všechno v autech a mizíme. Chvíli jsme si mysleli, že nás chtěj zablokovat, neboť s tím traktorem stál na cestě a bylo tam ještě jedno auto. Když jsme však tak rychle vypadli, asi se nad náma smilovali a uhnuli nám a nechali nás projet. Dankedanke. Jedem tedy nahoru k lanovkám na "P". Tam se asi 2hod. znova balíme a v 12.11. vyrážíme pěšmo po červené přes chatu 1 (braun) na chatu 2 (Braunsoheiger 2759m.n.m.). No to byl výstup, trval 4hod. místo 2,5. Bágly těžký jak kráva a piggi bez "aklimatizace" dával méga přestávky. Po cestě je po pravý straně vodopád z ledovce. Macek zapad do sněhu a nemoh ven. V květnu je to hold drsný. Chatu 2 jsme uviděli na poslední chvíli v mlze a byla tam Zimmerfrei - hehe- tři místnosti jen pro nás, plus hajzlíky. Dřevo do kamen a postýlky s dekama. Visí tam ceník, kolik se platí za noc a zadřevo atd. na zdi visí kasička, kam se to hází. Děláme si super večer u bérka, čajíčků, chálek (tamní rybičky a špagety a něco našeho), karty a prospekty apod. Jdem spát asi v 23:00 jen tak pod dekou, pěkně sme si to vytopili. Ráno budíček v 5:00 se podařil až v 5:30. Venku je, ale pěknej hnus - mlha, deštík, sněží. Plány se mění, místo k lanovce jdeme dolů, zkusíme to samou cestu jako nahoru, ale v noci napadlo kolem 30cm sněhu. V 9:11 vycházíme z chaty v plné zbroji. Navázáni, mačky, cepíny. Dolů je to masakr. Trvá nám to 3hod. dojít na cestu pro rolby co jezdí nahoru k lanovkám. Jdem přes zasněženou suť a kamenné pole a trávu a všechno co je v horách. Kolem je bílo a sněží, je mlha. Všechno je zkreslující a vypadá to jinak než to je. Brýle se mlží a neustále řešíme kudy jít. Není to už sranda, občas se bojíme laviny a hlavně nevidíme ani náznak cesty. Až po čase piggi vídí lavičku, ale pak zas nic. Z cesty po které jezdí rolby potkáváme skálu, která je celkem pěkně ojištěná a vysoká ta 100m. Nakonec se přeci jen dostanem na "P", tady prší. Jedem pryč. Hledáme nějaký místo na převlíknutí a přitom neustále směřujeme na Juval. Zase jedem přes Berneck. Nakonec sme našli u cesty přístřešek, menší sváča, převlíkačka a ještě ten den jsme v Italii. Tady občas svítí sluníčko. Jsou tu větrné elektrárny, hrady, jezero s věží, která stojí ve vodě. U Juvalu jsme našli menší parkung u řeky a silnice. Je pohoda. Bré, tenis, žrádýlko. Ovšem kecy o tom co se smí a nesmí v zahraničí přivolali Carabinieri, naštěstí jen zkontrolovali pasy, zatímco nám se klepali kolena. Kalíme bráníky a po půlnoci spíme - já venku, kluci v autech.
7.5.
Ráno, slunce, jupí. Snídaně k bré, jako vždy. Trošku sušíme a fotíme lezeckej cajk. V 11:00 jsme na „P“ pod Juvalem. Je vedro a po cestě nahoru k hradu se potíme a bloudíme.(přitom tam vede silnice). Pak jen už žasnem. (teda já určitě). Je to paráda, všude zvířátka (lamy,kozy, ovce, psi a kočky). Taky sochy zvířat z kamene či bronzu jsou tu rozestavěné všude po stráni. Pěkný baráčky, napůl sruby a výhledy do údolí ve kterém jsme spali a jiná tyrolská panoramata. Vstup je 7E na osobu. V 13:15 máme mít prohlídku, ale naštěstí je tu skupina Čechů, tak se přifařujeme a jdem hned. (díky tomu jsme měli překladatelkyni do češtiny).
Hrad Juval i výstava na něm a všechno dohromady je místo které opravdu doporučuji k navštívení. Jsou zde předměty, obrazy a sochy dovezené snad ze všech asijských zemí. Především pak z Tibetu, Nepálu a Indie. Messner zde má místnosti ve kterých skladuje horolezecké vybavení na expedice, jídlo a především marmelády, lze nehlédnout do knihovny, velkého sálu a jiných místností. Venku vlají barevné tibetské modlitební praporky. Na jedné z částí hradu je postavena skleněná střecha, pod níž se nachází sezení. Pod hradem jsou vinice a skály na lezení, kde je tak okolo jednoho sta cest, jež jsou přístupny z louky nebo od potoka. Ale Piggi i tak odjíždí, prostě chce domů za ženou a synem. My zůstáváme, trošku lezeme u louky a přitom se dostáváme do docela nemilé situace, kdy se uprostřed cesty musíme vracet. Taky chvilku pozorujeme týpka jak vrtá a zatlouká nýty. No a teď po polívce (co jsme půlku při vaření vylil) a pár pivech usínáme u auta na parkovišti.
8.5.
Zas slunečné italské ráno. Po osmé se vstává samo. Snídaně, káva a čaj. Mackovi teče z nosu krev, tak prej radši lízt nebude. Tak si jdu zalézt já aspoň na chvíli. Tak do oběda.
Jojo paráda, vytáhl jsem si tři cesty, tak kolem 20m (5-6 UIAA). Ve 12:00 končim a po cestě k autu ztrácím díl od pánvičky. Po několika min. hledání nic. U auta seberu ponožky co sušim na plotě a jedeme na Ortels – Tam by měl mít Messner další muzeum v Solda 1907m.n.m. ( Yetti a jak muzeum) No o yettim tam toho moc nebylo, kromě vycpaného tibetského medvěda nebo co. Ale výstava obrazů hor a polárního vercajku do Grónska byla fajn a moc pěkná. Něco málo jsme tam nafotili, ale nesmí se to a tak se omlouváme za tu opovážlivost. Venku však již fotíme legálně hory a ledovce kolem) Před muzeem stojí plechový bivak s upomínkovou deskou na Messnerova bratra Gunthera. Pak jsme si sednul za volant já. Poprvé na této cestě a Macek mě navigoval do Švýcar. PRAD –SPODIGMA-41-ZERNEZ-28-DAVOS. Tady jsme jeli přes hory a sedlo ve výšce 2383m.n.m. Kolem sníh a led, ale pak začalo pršet. (když jsme přejížděli hranice IT/S zapomněli jsme, že není švýcarsko v EU a že chtěj ukázat pas, jenže ty jsme měli kdesi v bordelu v autě a hledali jsme je asi 10min. Takže mazec, no proklepli nás a pustili. Jedem dál KLOSTERS-CHUR (bloudíme abychom nevjeli na dálnici) a pak na 19 což extra alpská silnice, na který občas nevěříte že jste v Evropě Jedem, jedem zase do kopce. Když už vopravdu leje tak zas stoupáme do 2180m.n.m. nebo co a pak zas dolů po serpentinách. No mazec. V Disentisu/Muster trošku kufrujeme a dáváme konečně po snídani další jídlo. (aha tak ten mazec přejezd do Disentisu byl Oberalppass a pak Andermatt a teď jsme v Realpu – je 22:00 a jdem spát s kozlem v autě. Prší a zejtra se asi necháme převézt vlakem, neboť silnice 19 je tady zavřená do konce května. Jo v květnu do Alp s autem – nic moc.
9.5.
Ráno zase. Spaní v autě je šílený, ale lepší než nic. Bolí nás záda. A smrděj nám nohy. Vidíme jak auta jedou na nádraží, tak jen zvedneme sedačky a jedem taky. Celkem bez problémů kupuju lístek za 30CHF a Macek najíždí na vlak – bomba jedem tunelem z Realpu do Oberwaldu. Tak cca 20km. Je ještě před osmou. V 9:30 přijíždíme přes Brig do Tasch u Zermattu. Balíme si na tři dny v garáži a teď je 11:50 a jdem na vláček do Zermattu, doufáme že není moc drahej. Vláček nám jede, jedna jízda do Zermattu stojí 7,80CHF (1CHF-17,1Kč) Nastupujem tedy do luxusního vláčku-zubačky a takovejch 10-15 min. jedem údolím tam kam auta nesmí. Vystupujem, kupujeme pohledy a známky a něco posíláme a něco ne, protože nevim adresy. Teprve z půlky města vidíme poprvé celý Matterhorn 4477,5m.n.m. Vypadá tak jako na fotkách, chcem si to na něj zkrátit lanovkou na Schwarczsee zhruba do 2500m. Ale samozřejmě že nejede. Jinak by stála kolem 23CHF. Takže pěéšo, jabko,slunce, krém, vedro a bágly zas narvaný. Opalovací krém nám ztéká do úst a na oblečení. Nahoru však jdeme bez větší zastávky, krom tatranky, opláchnutí v prameni a focení. Nahoře na Schwarczsee jsme ta v 18:00 po 4hod. pochodu. (šlo se lesem, kolem srubů z kamenů i trámů, přes sníh pod lanovkou, kterou připravujou na sezónu. Nadáváme na cestu a to ještě nevíme co nás čeká. Matráč je vidět víc než dobře – počasí super. Nebe skoro bez mráčku. Vidíme cestu ve sněhu, kterej taje a boří se pod náma. Vystoupáme až do 2777 aspoň podle mého Alti na hodinkách. Tam se ubytováváme v chajdě u vleku, kde jsou kamna a dřevo, deky, telefon, nosítka-sáně, stůl, židle a časopisy. Z okna jsou vidět hory a Schwarczsee a v noci pod námi svítí Zermatt. Čteme si průvodce (je vtipný) z netu a zkoumáme mapu 1:50000. Kamna topí, topí a topí až je najednou moc vedro, přes 35stupňů. Všechno se krásně suší a my taky, potom co všechno vypotíme a do toho roztáváme sníh na polévky a na pití. Joint-cígo-kozel a jdem spát. Macek na lehátku a já na zemi, skoro nahej jaký bylo vedro. Usínáme tak v 00:00. Budík na 4:30. Přes noc se ochladilo tak sem zalez do spacáku.
10.5.
Vstáváme až v 6:00 – klasika. Vaříme ještě čaj, kaši,sraní,balení věcí a menší úklid. Odcházíme kolem osmé. Cesta k Hornlihutte 3260m.n.m. Vypadá to tak na hodinku, ale je to masakr, všude sníh, cesta není vidět, bloudíme. Fotíme jako diví okolní panoramata. Jdem po stopách zvířat, nadmořská výška a batohy jsou znát. Na Hornli to okoukáváme celí vyřízení, okno slouží jako vchod do chaty. Kamna jsou zamčená, ale je tu dost jídla plynový vařič. Palandy, stoly, lavice a navátej sníh oknem a zima. Vaříme vypůjčené těstoviny a půlku věcí necháváme tady, jako že si vyneseme vodu na bivak Solvay 4004m.n.m. a pak jako že slezem zpátky sem. Je asi 13:30 a stojíme pod prvním masakrem. Fixní lana, socha na skále, pamětní desky…nástup na Matterhorn. Všude sníh a led. Zvládáme pouze prvních cca 50metrech a na základě špatného pocitu, velkých batohů, neviditelné cesty to s vzdáváme s lítostí ale s rozumem. Nějaký to foto při sestupu a při slaňování a mizíme přes hřebínek na Hornlihutte. Ach je, dáváme si Kozla plni rozpolcených pocitů. Já ještě cígo a zas balíme všechno do báglů a sestupujeme zpátky do lanovky na spaní. Sestup trvá stejně dlouho jako výstup. Něco jdem po našich stopách, někde ale musíme jinudy. Je to tu dost příkrý a sníh taje až běda. Díky cepínům a mačkám to slejzáme. Na našem bivaku u lanovky spřádáme další plány na Mt. Rosu, kterou vidíme. Večer zas polívka se sójou, čajíčky ze sněhu, prohlížíme si časáky a k večeru opět zakrýváme okno dekou a topíme. Po žbrlé mě napadá nápad na fotku sněhuláka-horolezce s Matterhornem v pozadí. (ten se nakonec neudělal dík naší zapomnětlivosti.) Jdem spát po 22:00 a budík je nastaven na 4:30.
11.5.
Kolem 5:30 až šesti když se konečně pořádně probudím je asi 2vteřiny pěkně a pak začínají přicházet mraky a když po obvyklém ránu, kolem 7:00 odcházím dolů do Zermattu, pak začíná sněžit. Celkem to jde i bez maček jen s hůlkama sestupujeme a jsme rádi že nejsme na Matterhornu. Zjišťujeme že sněhu ubylo a pak jdeme přes Schwarczsee dolů do Zermattu, Pořád sněží a nahoře není nic vidět. Dole jsme v 11:00 Je pátek, ale ošklivo takže moc lidí tady není U nádraží Macek hlídá bágly a já nakupuju pohledy, známky, švýcarský nože, sviště, samolepky, mapu (trochu pozdě). No dohromady i s jízdenkou k autu za 100CHF. Ještě taky měním starý peníze za nový v bance. Zas mám opar. Dole v Tasch jsme kolem 13:00, zkoušíme obejít placení garáže, ale neprochází to takže za necelé tři dny platíme 34CHF. Na kapotu nám někdo napsal: „ příště na Matterhornu- ahoj“. Macek zuří. Jedeme dolů na VISP. Po cestě stavíme u velký jeskyně z níž vytéká potok, je to nějakej tunel nebo co, jdeme do ní ale asi po 500metrech to vzdáváme. Macek z toho prej má divnej pocit. Fotím vlak a jedem dál- trošku bloudíme- nohy od pohorek bolí. Projíždíme kolem bazaru aut (Golf3 – 3500CHF). Bereme béňo u benzínky bez obsluhy- Macek to nechápe a zuří – výměna názorů. Směr Sion – náhle vidíme camp, první je divnej (eurocamp) ale druhej náhodnej je super. U města Leuk – Camping Bella-tola (Wald strasse 57 CH – 3952 Susten). Zde se tedy kempujeme a odpočíváme. Pohodička, klídek, kytárka, jídlo, umývárna, hajzlíky. Pijem Kozly a místní pivko v restauraci u recepce za 3,40CHF – 0,3l ale je silný a dáme si 4 kusy na dvě etapy. Tam jedna Švýcarka vůbec nezná ČR. Čumíme po lidech a jejich camp příbytkách, vaříme bramborové placky na špeku atd. Usínáme venku, ale vzbudí nás déšť tak mizíme ve stanu.
12.5.
NO jo. Bolehlav, kocka atd. až do 11:00 kdy zas balíme, nabíráme zásoby vody a myjeme nádobí. Jedem směr Sion a Martigny. Pomalu po okreskách přes hrady, poštu a krámek kde kupujeme zeleninu a toblerone, colu a chleba a hnusný levný pivo dohromady za 21CHF. (Mňam zeleninovej salát k obědu uprostřed vinic).Šteluju si ALTI, nějak se mi celej přenastavil. Kolem 18:00 překračujeme hranice do Francie – bez celníků - směr Chamonix. Přechod Le Chatelard. (už ve Švýcarsku je to jak ve Francii – hlavně řeč) Bomba hory – úplně jiný než Alpy co znám. Obří ledovce, lanovka na Aig. Du Midi nejezdí, je ji zkouší záchranáři. Vysomroval jsme pápírek a po přečtení průvodce míříme přes Les Houches do St. Gervais odkud nás má vyvézt vláček do 2300m.n.m. Zkoumáme mapu na odpočívadle v 1000metrech. Kde tohle teďka tohle píšu. Furt vypínám čelovku, když kolem projíždí auta, protože zde chceme přespat. Jíme švýc. Chleba-rohlík a jeden kozel. Čtem si průvodce na MT.Blanc Je 6C, ale úplně jasný nebe a kolem hory. (U Grimisuatu byl hrad a lezecký skály) S Mácou si už jdem trochu na nervy, ale ještě to jde, už spí v autě je 23:52 a já jdu spát taky, venku.
(po cestě sem jsme dávali zastávku u vodní elektrárny, kde byla nádrž v drsné soutěsce, kam vedl chodníček ze železa přilepenej na skále. Jedem taky kolem hradu v Sionu.)
13.5.
Ráno budíček v osm. Sem celej mokrej vod rosy. Spacák je total. Máca už taky sedí ve smradu v autě celej nateklej a čekáme až na nás vykoukne sluníčko. Kousek vedle parkuje nějakej frantik. Balíme si zase na tři dny do hor až do 11:00, zase vyrážíme pozdě – no jo. V St. Gervais stavíme a kupujeme pohledy, cíga, chleba a bagety. Zajímavý je realitní časopis. Jo a taky mapu 1:25000. Počasí nevíme ale barometr klesá až dost. Bude hnusně. No a další rána pod pás je, že nejde ten vláček. Což je vlastně Tramway du mont blanc, která nás mohla vyvézt až do 2380m. nebo tak nějak. Jsou vytrhaný koleje. Takže fuck, jedeme zpátky do Chamonix a dáváme si exkurzi po městě. Zrovna je čas oběda a všichni tudíž žerou v restauracích. Kupujeme nálepky, v info středisku, který se nedá najít a je zavřený (je neděle) je tabule METEO. Z ní se dozvídáme, že nic moc počasí následující dny. Máme hlad, jedem tedy na "„"“u tunelu MT.Blanc. Lečo a vycházka k ledovci des Bossons, překračujem zábradlí na vyhlídce s nápisem Danger a lezem po ledovci až do výše sněžky. Z ledovce lítá kamení a led, pak sestupujeme podél potoka a lesem. Dáváme si vínko, jdu vařit a divnej týpek co si fotil ledovec parkuje kousek od nás schovanej v lese.
14.5.
Opět psáno zpětně v 16:15. Opět nám to trvalo strašně dlouho než jsme vstali a všechno zabalili. Spali jsme pod přístřeškem z plachty u auta. Divnej týpek nás nezabil ani neokrad a pak začlo pršet. Chvíli sedíme v autě a pak vyrážíme do Les Houches na „P“ (les granges). Déšť ustává a po zabalení vyrážíme v 11:30 směr Col. Du Mt. Lachat. Cesta lesem ubíhá rychle, během hodiny jsme na Sněžce a za chvíli někde u takový chajdy potkáváme takovýho čecháčka jak doplňuje vodu. Je to kolem 2000m.n.m. Chvíli jdem vpředu my a pak on. No a to zažíná zas pršet a my vcházíme do mraku. Házíme na sebe bundy. U Col du Mt.Lachat nic není, jen opuštěná mega hnus budova se zastávkou tramvaye, bez jakékoliv možnosti přístřeší. Pokračujem po kolejích občas zavátých sněhem a kamením ke konečné Tram. Du Mt. Blanc (le. Nid. D. Aigle 2372m.n.m.) Tady nám dochází proč to ještě v v květnu nejezdí, prostě trať je zničená po zimě. Je to docela exponovaná cestička. Úplně prochcaní vlézáme do první budky, která se dá otevřít a tam dva Izraelci. Těžko jim anglicky vysvětluji co, jak, odkud a atd. Za chvíli přichází ten čecháček a že prej ještě 300 vejškovejch je větší chata. Tak jdem. Sníh, déšť,mlha. Pofiderní cesta necesta. Masakr. Macek si stěžuje, ale pořád jdem. Přichází hlad, únava a žízeň a furt nikde nic. Boříme se ve sněhu. Nakonec přeci v 2768m.n.m. Baraque Forestiere des Rogres. Taková chajda pro 50 lidí, ale nikde nikdo, tak zabíráme dolní místnost s oknem a rozvěšujeme mokrý hadry. Kosa. Vaříme polívky a čaje. Po 2hod. přicházejí Izraelci. Bivakujou na půdě a dost řvou, ale jde to. Nějaký ty fórky, seznámení s myšma. Zoufalé sušení věcí vlastními těly. Spacák mám durch. Máca mi půjčuje ponožky. Atd. Usínáme tak po osmé. Je to dlouhá noc. Po půl hodinách se budím, ale aspoň je mi teplo, Mácovi prej moc ne. My dva spíme na takový palandě či co, společník na zemi. Ten tu prý byl minulej rok a taky jim pršelo a prej byla tahle chajda nacpaná k prasknutí. Sny.
15.5.
Zima, nic neuschlo. Myši vokousali hajzlpapír. Vaříme čaje a polívky. Furt je hnusně. Sms z ČR hlásí hnus a mlhu. (kámoši co sou v Totes Gebirge Nobrain a Muller vylezli Gross Priel a prej maj hezky). Po nekonečném dopoledni vyrážíme na procházku bez báglů, jen pití a cepíny. Z čecháčka se konečně klube 29letý Pepa původně z Jablonce – dělá u Vodafounu, byl 3x na Kavkaze (Elbrus) a má svetr. No bez maček jen tak nalehko jdem po hřebeni, skoro po cestě do 3262m.n.m. Jsme na úrovni Refuge de Tete Rousse (3167), kterou občas zahlédneme mezi mraky po pravici. Vracíme se v 14:30 a po cestě míjíme bratry Šalamouny co kráčejí nahoru v našich stopách a v 15:30 jsme opět na chatě (maushaus….hehe) No klasika. Polévka, čaj a za 1hod. přicházejí 4poláci. Horor. Řvou jak němci, naštěstí se také ubytovávají nahoře. No ale strop je dřevěnej a děravej takže na nás všechno padá, polívky, sníh a cosi. Pomoc. Hodina trvá dvě hodiny a bez větší zábavy čekáme asi do 22:00 a usínáme. – ségra Macka Šárka by za námi měla přijet do Francie a přivézt chleba. – Izraelci se vrátili kolem osmé, celí zasněžení vaří venku s čelovkama a furt nezavíraj dveře. Máca nadává na Poláky. Představujeme si různá česká jídla a slintáme. Lov myší. Pepa vypráví o tom jak minule volali vrtulník pro Poláka co spadnu a protože neměl mačky. Japonci co to taky viděli se prej krutě distancovali. Pak jak na Elbrusu si jeho kámoš pořezal šlachy o lano a jak ho spouštěli a on oslep, protože si zapomněl sluneční brejle. – Jo ty se mi mimochodem rozbily po cestě, praskla obroučka. Spálilo nás sluníčko, ale to zjistíme až v noci. Noc je hrůza. Myši mě budí, lezou mi po hlavě, ksicht pálí, tak se trochu pozdě mažu krémem a je zima. Sotva SIM. 4elovka odhání myši. Ráno budíček z mýho telefonu v 7:20 pro celej barák.
16.5.
Neuvěřitelně rychle balíme a mizíme. Jdem dolů, Pepa zůstává. Ovesná kaše a rozloučení .(podáním ruky sem ho zved ze země) Je krásně jako vždy. Super vyhlídky jenže my už nemáme jídlo. Pro jistotu nasazujeme mačky Pálí nás spálený obličeje. Fakt nářez nato, že sluníčko bylo v mlze. Vidíme Gouter, byl kousek. je v 3800m.n.m. U konečný tramvay jsme za hodinku ani ne. Zas sledujeme stopy nějakýho zajíce. Potkáváme nějaký dělníky, který přivez vrtulnik a jdou zpravovat trať. No dole u auta jsme za 2 1/2 hodiny. Sme hold rychlí. 1600metrů převýšení nahoru jsme dali za 5hod a za hnus počasí. Oběd a jede, Chamonix, nic, St.Gervais nákup zeleniny, chleba a pak směr Albertvil a Grenoble. Béňo nakupujem na kartu (nechtěj pin) za 52E a kolem 20:00 parkujem v předměstí Grenoblu mezi vilkami a pijem vodku s juicem a posloucháme rádio. Nakonec se ještě jdeme projít k nějakýmu Capucine klášteru a jeho zeleninový zahradě. Všude šneci a Frantíci zpívaj nějaký chorály. Výhled na noční Grenoble. Máca se schovává ve stínu. Sbíráme mátu. Pak zas auto. Dobrou.Barometr jde nahoru.
17.5.
Jenže prší celou noc a i teď ráno. Zas budík v 7. Musim ho už vypnout. Spal jsme jen tak pod dekou a občas mi byla zima a zase šílený sny o zátahu policajtů u nás na chatě. Venku jsou dvě veverky a ….! Asi hoďku si čtu a pak snídaně. Salám zase, Camember a veka s jabkem. Prší furt, jdu si čistit zuby a pak jedem najít internet – 10:30. Tak sem ho našli, měli by mít otevříno, ale jako všude zavřeno. Za 0,30 E parkujem a jsme opět promoklí z krátké procházky. Právě mi psal kámoš Piggi že naboural svoje BMW a chtěl půjčit moji dodávku. No my každopádně na všechno kašlem a jedem po 532 na Valence. 2000KM na tachometru právě teď. A JE TO TU KONEC. Přestalo dobíjet auto. Baterka? Altík? Nééé. Oprava v dešti pod plachtou u jezera na „P“. Zhruba asi mezi ST.Lattier (St. Marcelin) a Romans. Vyndali jsme tedy altík a kontrola k ničemu. Dát ho zpátky je masakr na hodinu a víc. Opel zkurvenej. SMS a tel. jen sviští. Nakonec v 16:40 vyjíždíme domů. Kotel. Kontrolka po několika km zhasíná, ale i tak zdrháme, je furt hnusně. (že prej by nám po Šárce poslali novej altík) U opravy kuchtim zel. Salát do kterého my pak káplo vteřinový lepidlo a já si slepil držku, blé. Dal sem si bré abych nic nevez zpět a aby nebylo zamlžený okno tak se větrá a tak je zima. Nesvítíme, neblikáme, ani jinak neelektrifikujeme. Kontrolka chvíli svítí a chvíli ne. Pak zas zhasne a my vjíždíme na dálnici na Lyon. V tom kufrujem a přes předměstí Bron se dostáváme na dálnici A42 (starsbourg-geneve) První benzina, jídlo, pití a hlavně hajzl. 20 E. 22:49 po 15 min. se konečně domlouvám na lince 112. Auto totiž dojelo tak 10min. za Belfort. Baterka v prdeli. Vesty na sobě a čekáme jestli někdo přijede. Na tý 112 neumě ani česky ani jinak než F. a pořád mě někam přepojovali. Nakonec přijel Autoroad security. Uměl jenom Franc. A naštěstí trochu něm.je v pohodě a ujišťuje nás že Kein problem. Přes vysílačku volá odtah a dostává za to Kozla. Odtah přijíždí po 20min. Naloží Opela a za 160,50E nás veze asi 20km do Mullhaus. Vyloží nás před opravnou, kde nám prý ráno pomůžou a opraví to. Dopíjíme zbytky kozlů a vodky. Pak si dám poslední mega bré a usínám pod dekou skoro v sedě. Kousek vedle továrna vypouští páru nebo co a dělá bordel. Když vypne zdá se mi, že nás i s autem hodili do vody. No byl to dlouhej den.
18.5.
Ráno zas hlava napuchlá a řešit takovou situaci a Francouzky ještě stále neumim. Kolem 9:00 po mnoha tel a sms se nám nejlépe jeví varianta koupit baterku a dojet co nejdál. Tu starou nám nechtěj ani nabít, Buď oprava auta nebo nic. Baterka za 65E, 8 hamburgeru za 8E. Cíga v Carrefouru atd. Auto jede, pohoda. Kousek za Mullhaus už sou hranice s Německem Kupujeme plnou nádrž a přes dálnici A5 a A6 se řítíme bez zastávek na ČR. Během 5,5hod jsme na Rozvadově, kde na nás čeká táta Macka a Šárka a další 2 baterky. Balíme si na pumpě věci a pak se auto veze rovnou do opravny. Doma jsme v 21:00. Věcí mám snad 3x víc než když jsme odjel. A toť vše. Druhý den (19.5) je pochod Praha-Prčice a tohle dopisuji na chatě. Oholit se pořád nemůžu jak mám spálenej ksicht.
Ráno, slunce, jupí. Snídaně k bré, jako vždy. Trošku sušíme a fotíme lezeckej cajk. V 11:00 jsme na „P“ pod Juvalem. Je vedro a po cestě nahoru k hradu se potíme a bloudíme.(přitom tam vede silnice). Pak jen už žasnem. (teda já určitě). Je to paráda, všude zvířátka (lamy,kozy, ovce, psi a kočky). Taky sochy zvířat z kamene či bronzu jsou tu rozestavěné všude po stráni. Pěkný baráčky, napůl sruby a výhledy do údolí ve kterém jsme spali a jiná tyrolská panoramata. Vstup je 7E na osobu. V 13:15 máme mít prohlídku, ale naštěstí je tu skupina Čechů, tak se přifařujeme a jdem hned. (díky tomu jsme měli překladatelkyni do češtiny).
Hrad Juval i výstava na něm a všechno dohromady je místo které opravdu doporučuji k navštívení. Jsou zde předměty, obrazy a sochy dovezené snad ze všech asijských zemí. Především pak z Tibetu, Nepálu a Indie. Messner zde má místnosti ve kterých skladuje horolezecké vybavení na expedice, jídlo a především marmelády, lze nehlédnout do knihovny, velkého sálu a jiných místností. Venku vlají barevné tibetské modlitební praporky. Na jedné z částí hradu je postavena skleněná střecha, pod níž se nachází sezení. Pod hradem jsou vinice a skály na lezení, kde je tak okolo jednoho sta cest, jež jsou přístupny z louky nebo od potoka. Ale Piggi i tak odjíždí, prostě chce domů za ženou a synem. My zůstáváme, trošku lezeme u louky a přitom se dostáváme do docela nemilé situace, kdy se uprostřed cesty musíme vracet. Taky chvilku pozorujeme týpka jak vrtá a zatlouká nýty. No a teď po polívce (co jsme půlku při vaření vylil) a pár pivech usínáme u auta na parkovišti.
8.5.
Zas slunečné italské ráno. Po osmé se vstává samo. Snídaně, káva a čaj. Mackovi teče z nosu krev, tak prej radši lízt nebude. Tak si jdu zalézt já aspoň na chvíli. Tak do oběda.
Jojo paráda, vytáhl jsem si tři cesty, tak kolem 20m (5-6 UIAA). Ve 12:00 končim a po cestě k autu ztrácím díl od pánvičky. Po několika min. hledání nic. U auta seberu ponožky co sušim na plotě a jedeme na Ortels – Tam by měl mít Messner další muzeum v Solda 1907m.n.m. ( Yetti a jak muzeum) No o yettim tam toho moc nebylo, kromě vycpaného tibetského medvěda nebo co. Ale výstava obrazů hor a polárního vercajku do Grónska byla fajn a moc pěkná. Něco málo jsme tam nafotili, ale nesmí se to a tak se omlouváme za tu opovážlivost. Venku však již fotíme legálně hory a ledovce kolem) Před muzeem stojí plechový bivak s upomínkovou deskou na Messnerova bratra Gunthera. Pak jsme si sednul za volant já. Poprvé na této cestě a Macek mě navigoval do Švýcar. PRAD –SPODIGMA-41-ZERNEZ-28-DAVOS. Tady jsme jeli přes hory a sedlo ve výšce 2383m.n.m. Kolem sníh a led, ale pak začalo pršet. (když jsme přejížděli hranice IT/S zapomněli jsme, že není švýcarsko v EU a že chtěj ukázat pas, jenže ty jsme měli kdesi v bordelu v autě a hledali jsme je asi 10min. Takže mazec, no proklepli nás a pustili. Jedem dál KLOSTERS-CHUR (bloudíme abychom nevjeli na dálnici) a pak na 19 což extra alpská silnice, na který občas nevěříte že jste v Evropě Jedem, jedem zase do kopce. Když už vopravdu leje tak zas stoupáme do 2180m.n.m. nebo co a pak zas dolů po serpentinách. No mazec. V Disentisu/Muster trošku kufrujeme a dáváme konečně po snídani další jídlo. (aha tak ten mazec přejezd do Disentisu byl Oberalppass a pak Andermatt a teď jsme v Realpu – je 22:00 a jdem spát s kozlem v autě. Prší a zejtra se asi necháme převézt vlakem, neboť silnice 19 je tady zavřená do konce května. Jo v květnu do Alp s autem – nic moc.
9.5.
Ráno zase. Spaní v autě je šílený, ale lepší než nic. Bolí nás záda. A smrděj nám nohy. Vidíme jak auta jedou na nádraží, tak jen zvedneme sedačky a jedem taky. Celkem bez problémů kupuju lístek za 30CHF a Macek najíždí na vlak – bomba jedem tunelem z Realpu do Oberwaldu. Tak cca 20km. Je ještě před osmou. V 9:30 přijíždíme přes Brig do Tasch u Zermattu. Balíme si na tři dny v garáži a teď je 11:50 a jdem na vláček do Zermattu, doufáme že není moc drahej. Vláček nám jede, jedna jízda do Zermattu stojí 7,80CHF (1CHF-17,1Kč) Nastupujem tedy do luxusního vláčku-zubačky a takovejch 10-15 min. jedem údolím tam kam auta nesmí. Vystupujem, kupujeme pohledy a známky a něco posíláme a něco ne, protože nevim adresy. Teprve z půlky města vidíme poprvé celý Matterhorn 4477,5m.n.m. Vypadá tak jako na fotkách, chcem si to na něj zkrátit lanovkou na Schwarczsee zhruba do 2500m. Ale samozřejmě že nejede. Jinak by stála kolem 23CHF. Takže pěéšo, jabko,slunce, krém, vedro a bágly zas narvaný. Opalovací krém nám ztéká do úst a na oblečení. Nahoru však jdeme bez větší zastávky, krom tatranky, opláchnutí v prameni a focení. Nahoře na Schwarczsee jsme ta v 18:00 po 4hod. pochodu. (šlo se lesem, kolem srubů z kamenů i trámů, přes sníh pod lanovkou, kterou připravujou na sezónu. Nadáváme na cestu a to ještě nevíme co nás čeká. Matráč je vidět víc než dobře – počasí super. Nebe skoro bez mráčku. Vidíme cestu ve sněhu, kterej taje a boří se pod náma. Vystoupáme až do 2777 aspoň podle mého Alti na hodinkách. Tam se ubytováváme v chajdě u vleku, kde jsou kamna a dřevo, deky, telefon, nosítka-sáně, stůl, židle a časopisy. Z okna jsou vidět hory a Schwarczsee a v noci pod námi svítí Zermatt. Čteme si průvodce (je vtipný) z netu a zkoumáme mapu 1:50000. Kamna topí, topí a topí až je najednou moc vedro, přes 35stupňů. Všechno se krásně suší a my taky, potom co všechno vypotíme a do toho roztáváme sníh na polévky a na pití. Joint-cígo-kozel a jdem spát. Macek na lehátku a já na zemi, skoro nahej jaký bylo vedro. Usínáme tak v 00:00. Budík na 4:30. Přes noc se ochladilo tak sem zalez do spacáku.
10.5.
Vstáváme až v 6:00 – klasika. Vaříme ještě čaj, kaši,sraní,balení věcí a menší úklid. Odcházíme kolem osmé. Cesta k Hornlihutte 3260m.n.m. Vypadá to tak na hodinku, ale je to masakr, všude sníh, cesta není vidět, bloudíme. Fotíme jako diví okolní panoramata. Jdem po stopách zvířat, nadmořská výška a batohy jsou znát. Na Hornli to okoukáváme celí vyřízení, okno slouží jako vchod do chaty. Kamna jsou zamčená, ale je tu dost jídla plynový vařič. Palandy, stoly, lavice a navátej sníh oknem a zima. Vaříme vypůjčené těstoviny a půlku věcí necháváme tady, jako že si vyneseme vodu na bivak Solvay 4004m.n.m. a pak jako že slezem zpátky sem. Je asi 13:30 a stojíme pod prvním masakrem. Fixní lana, socha na skále, pamětní desky…nástup na Matterhorn. Všude sníh a led. Zvládáme pouze prvních cca 50metrech a na základě špatného pocitu, velkých batohů, neviditelné cesty to s vzdáváme s lítostí ale s rozumem. Nějaký to foto při sestupu a při slaňování a mizíme přes hřebínek na Hornlihutte. Ach je, dáváme si Kozla plni rozpolcených pocitů. Já ještě cígo a zas balíme všechno do báglů a sestupujeme zpátky do lanovky na spaní. Sestup trvá stejně dlouho jako výstup. Něco jdem po našich stopách, někde ale musíme jinudy. Je to tu dost příkrý a sníh taje až běda. Díky cepínům a mačkám to slejzáme. Na našem bivaku u lanovky spřádáme další plány na Mt. Rosu, kterou vidíme. Večer zas polívka se sójou, čajíčky ze sněhu, prohlížíme si časáky a k večeru opět zakrýváme okno dekou a topíme. Po žbrlé mě napadá nápad na fotku sněhuláka-horolezce s Matterhornem v pozadí. (ten se nakonec neudělal dík naší zapomnětlivosti.) Jdem spát po 22:00 a budík je nastaven na 4:30.
11.5.
Kolem 5:30 až šesti když se konečně pořádně probudím je asi 2vteřiny pěkně a pak začínají přicházet mraky a když po obvyklém ránu, kolem 7:00 odcházím dolů do Zermattu, pak začíná sněžit. Celkem to jde i bez maček jen s hůlkama sestupujeme a jsme rádi že nejsme na Matterhornu. Zjišťujeme že sněhu ubylo a pak jdeme přes Schwarczsee dolů do Zermattu, Pořád sněží a nahoře není nic vidět. Dole jsme v 11:00 Je pátek, ale ošklivo takže moc lidí tady není U nádraží Macek hlídá bágly a já nakupuju pohledy, známky, švýcarský nože, sviště, samolepky, mapu (trochu pozdě). No dohromady i s jízdenkou k autu za 100CHF. Ještě taky měním starý peníze za nový v bance. Zas mám opar. Dole v Tasch jsme kolem 13:00, zkoušíme obejít placení garáže, ale neprochází to takže za necelé tři dny platíme 34CHF. Na kapotu nám někdo napsal: „ příště na Matterhornu- ahoj“. Macek zuří. Jedeme dolů na VISP. Po cestě stavíme u velký jeskyně z níž vytéká potok, je to nějakej tunel nebo co, jdeme do ní ale asi po 500metrech to vzdáváme. Macek z toho prej má divnej pocit. Fotím vlak a jedem dál- trošku bloudíme- nohy od pohorek bolí. Projíždíme kolem bazaru aut (Golf3 – 3500CHF). Bereme béňo u benzínky bez obsluhy- Macek to nechápe a zuří – výměna názorů. Směr Sion – náhle vidíme camp, první je divnej (eurocamp) ale druhej náhodnej je super. U města Leuk – Camping Bella-tola (Wald strasse 57 CH – 3952 Susten). Zde se tedy kempujeme a odpočíváme. Pohodička, klídek, kytárka, jídlo, umývárna, hajzlíky. Pijem Kozly a místní pivko v restauraci u recepce za 3,40CHF – 0,3l ale je silný a dáme si 4 kusy na dvě etapy. Tam jedna Švýcarka vůbec nezná ČR. Čumíme po lidech a jejich camp příbytkách, vaříme bramborové placky na špeku atd. Usínáme venku, ale vzbudí nás déšť tak mizíme ve stanu.
12.5.
NO jo. Bolehlav, kocka atd. až do 11:00 kdy zas balíme, nabíráme zásoby vody a myjeme nádobí. Jedem směr Sion a Martigny. Pomalu po okreskách přes hrady, poštu a krámek kde kupujeme zeleninu a toblerone, colu a chleba a hnusný levný pivo dohromady za 21CHF. (Mňam zeleninovej salát k obědu uprostřed vinic).Šteluju si ALTI, nějak se mi celej přenastavil. Kolem 18:00 překračujeme hranice do Francie – bez celníků - směr Chamonix. Přechod Le Chatelard. (už ve Švýcarsku je to jak ve Francii – hlavně řeč) Bomba hory – úplně jiný než Alpy co znám. Obří ledovce, lanovka na Aig. Du Midi nejezdí, je ji zkouší záchranáři. Vysomroval jsme pápírek a po přečtení průvodce míříme přes Les Houches do St. Gervais odkud nás má vyvézt vláček do 2300m.n.m. Zkoumáme mapu na odpočívadle v 1000metrech. Kde tohle teďka tohle píšu. Furt vypínám čelovku, když kolem projíždí auta, protože zde chceme přespat. Jíme švýc. Chleba-rohlík a jeden kozel. Čtem si průvodce na MT.Blanc Je 6C, ale úplně jasný nebe a kolem hory. (U Grimisuatu byl hrad a lezecký skály) S Mácou si už jdem trochu na nervy, ale ještě to jde, už spí v autě je 23:52 a já jdu spát taky, venku.
(po cestě sem jsme dávali zastávku u vodní elektrárny, kde byla nádrž v drsné soutěsce, kam vedl chodníček ze železa přilepenej na skále. Jedem taky kolem hradu v Sionu.)
13.5.
Ráno budíček v osm. Sem celej mokrej vod rosy. Spacák je total. Máca už taky sedí ve smradu v autě celej nateklej a čekáme až na nás vykoukne sluníčko. Kousek vedle parkuje nějakej frantik. Balíme si zase na tři dny do hor až do 11:00, zase vyrážíme pozdě – no jo. V St. Gervais stavíme a kupujeme pohledy, cíga, chleba a bagety. Zajímavý je realitní časopis. Jo a taky mapu 1:25000. Počasí nevíme ale barometr klesá až dost. Bude hnusně. No a další rána pod pás je, že nejde ten vláček. Což je vlastně Tramway du mont blanc, která nás mohla vyvézt až do 2380m. nebo tak nějak. Jsou vytrhaný koleje. Takže fuck, jedeme zpátky do Chamonix a dáváme si exkurzi po městě. Zrovna je čas oběda a všichni tudíž žerou v restauracích. Kupujeme nálepky, v info středisku, který se nedá najít a je zavřený (je neděle) je tabule METEO. Z ní se dozvídáme, že nic moc počasí následující dny. Máme hlad, jedem tedy na "„"“u tunelu MT.Blanc. Lečo a vycházka k ledovci des Bossons, překračujem zábradlí na vyhlídce s nápisem Danger a lezem po ledovci až do výše sněžky. Z ledovce lítá kamení a led, pak sestupujeme podél potoka a lesem. Dáváme si vínko, jdu vařit a divnej týpek co si fotil ledovec parkuje kousek od nás schovanej v lese.
14.5.
Opět psáno zpětně v 16:15. Opět nám to trvalo strašně dlouho než jsme vstali a všechno zabalili. Spali jsme pod přístřeškem z plachty u auta. Divnej týpek nás nezabil ani neokrad a pak začlo pršet. Chvíli sedíme v autě a pak vyrážíme do Les Houches na „P“ (les granges). Déšť ustává a po zabalení vyrážíme v 11:30 směr Col. Du Mt. Lachat. Cesta lesem ubíhá rychle, během hodiny jsme na Sněžce a za chvíli někde u takový chajdy potkáváme takovýho čecháčka jak doplňuje vodu. Je to kolem 2000m.n.m. Chvíli jdem vpředu my a pak on. No a to zažíná zas pršet a my vcházíme do mraku. Házíme na sebe bundy. U Col du Mt.Lachat nic není, jen opuštěná mega hnus budova se zastávkou tramvaye, bez jakékoliv možnosti přístřeší. Pokračujem po kolejích občas zavátých sněhem a kamením ke konečné Tram. Du Mt. Blanc (le. Nid. D. Aigle 2372m.n.m.) Tady nám dochází proč to ještě v v květnu nejezdí, prostě trať je zničená po zimě. Je to docela exponovaná cestička. Úplně prochcaní vlézáme do první budky, která se dá otevřít a tam dva Izraelci. Těžko jim anglicky vysvětluji co, jak, odkud a atd. Za chvíli přichází ten čecháček a že prej ještě 300 vejškovejch je větší chata. Tak jdem. Sníh, déšť,mlha. Pofiderní cesta necesta. Masakr. Macek si stěžuje, ale pořád jdem. Přichází hlad, únava a žízeň a furt nikde nic. Boříme se ve sněhu. Nakonec přeci v 2768m.n.m. Baraque Forestiere des Rogres. Taková chajda pro 50 lidí, ale nikde nikdo, tak zabíráme dolní místnost s oknem a rozvěšujeme mokrý hadry. Kosa. Vaříme polívky a čaje. Po 2hod. přicházejí Izraelci. Bivakujou na půdě a dost řvou, ale jde to. Nějaký ty fórky, seznámení s myšma. Zoufalé sušení věcí vlastními těly. Spacák mám durch. Máca mi půjčuje ponožky. Atd. Usínáme tak po osmé. Je to dlouhá noc. Po půl hodinách se budím, ale aspoň je mi teplo, Mácovi prej moc ne. My dva spíme na takový palandě či co, společník na zemi. Ten tu prý byl minulej rok a taky jim pršelo a prej byla tahle chajda nacpaná k prasknutí. Sny.
15.5.
Zima, nic neuschlo. Myši vokousali hajzlpapír. Vaříme čaje a polívky. Furt je hnusně. Sms z ČR hlásí hnus a mlhu. (kámoši co sou v Totes Gebirge Nobrain a Muller vylezli Gross Priel a prej maj hezky). Po nekonečném dopoledni vyrážíme na procházku bez báglů, jen pití a cepíny. Z čecháčka se konečně klube 29letý Pepa původně z Jablonce – dělá u Vodafounu, byl 3x na Kavkaze (Elbrus) a má svetr. No bez maček jen tak nalehko jdem po hřebeni, skoro po cestě do 3262m.n.m. Jsme na úrovni Refuge de Tete Rousse (3167), kterou občas zahlédneme mezi mraky po pravici. Vracíme se v 14:30 a po cestě míjíme bratry Šalamouny co kráčejí nahoru v našich stopách a v 15:30 jsme opět na chatě (maushaus….hehe) No klasika. Polévka, čaj a za 1hod. přicházejí 4poláci. Horor. Řvou jak němci, naštěstí se také ubytovávají nahoře. No ale strop je dřevěnej a děravej takže na nás všechno padá, polívky, sníh a cosi. Pomoc. Hodina trvá dvě hodiny a bez větší zábavy čekáme asi do 22:00 a usínáme. – ségra Macka Šárka by za námi měla přijet do Francie a přivézt chleba. – Izraelci se vrátili kolem osmé, celí zasněžení vaří venku s čelovkama a furt nezavíraj dveře. Máca nadává na Poláky. Představujeme si různá česká jídla a slintáme. Lov myší. Pepa vypráví o tom jak minule volali vrtulník pro Poláka co spadnu a protože neměl mačky. Japonci co to taky viděli se prej krutě distancovali. Pak jak na Elbrusu si jeho kámoš pořezal šlachy o lano a jak ho spouštěli a on oslep, protože si zapomněl sluneční brejle. – Jo ty se mi mimochodem rozbily po cestě, praskla obroučka. Spálilo nás sluníčko, ale to zjistíme až v noci. Noc je hrůza. Myši mě budí, lezou mi po hlavě, ksicht pálí, tak se trochu pozdě mažu krémem a je zima. Sotva SIM. 4elovka odhání myši. Ráno budíček z mýho telefonu v 7:20 pro celej barák.
16.5.
Neuvěřitelně rychle balíme a mizíme. Jdem dolů, Pepa zůstává. Ovesná kaše a rozloučení .(podáním ruky sem ho zved ze země) Je krásně jako vždy. Super vyhlídky jenže my už nemáme jídlo. Pro jistotu nasazujeme mačky Pálí nás spálený obličeje. Fakt nářez nato, že sluníčko bylo v mlze. Vidíme Gouter, byl kousek. je v 3800m.n.m. U konečný tramvay jsme za hodinku ani ne. Zas sledujeme stopy nějakýho zajíce. Potkáváme nějaký dělníky, který přivez vrtulnik a jdou zpravovat trať. No dole u auta jsme za 2 1/2 hodiny. Sme hold rychlí. 1600metrů převýšení nahoru jsme dali za 5hod a za hnus počasí. Oběd a jede, Chamonix, nic, St.Gervais nákup zeleniny, chleba a pak směr Albertvil a Grenoble. Béňo nakupujem na kartu (nechtěj pin) za 52E a kolem 20:00 parkujem v předměstí Grenoblu mezi vilkami a pijem vodku s juicem a posloucháme rádio. Nakonec se ještě jdeme projít k nějakýmu Capucine klášteru a jeho zeleninový zahradě. Všude šneci a Frantíci zpívaj nějaký chorály. Výhled na noční Grenoble. Máca se schovává ve stínu. Sbíráme mátu. Pak zas auto. Dobrou.Barometr jde nahoru.
17.5.
Jenže prší celou noc a i teď ráno. Zas budík v 7. Musim ho už vypnout. Spal jsme jen tak pod dekou a občas mi byla zima a zase šílený sny o zátahu policajtů u nás na chatě. Venku jsou dvě veverky a ….! Asi hoďku si čtu a pak snídaně. Salám zase, Camember a veka s jabkem. Prší furt, jdu si čistit zuby a pak jedem najít internet – 10:30. Tak sem ho našli, měli by mít otevříno, ale jako všude zavřeno. Za 0,30 E parkujem a jsme opět promoklí z krátké procházky. Právě mi psal kámoš Piggi že naboural svoje BMW a chtěl půjčit moji dodávku. No my každopádně na všechno kašlem a jedem po 532 na Valence. 2000KM na tachometru právě teď. A JE TO TU KONEC. Přestalo dobíjet auto. Baterka? Altík? Nééé. Oprava v dešti pod plachtou u jezera na „P“. Zhruba asi mezi ST.Lattier (St. Marcelin) a Romans. Vyndali jsme tedy altík a kontrola k ničemu. Dát ho zpátky je masakr na hodinu a víc. Opel zkurvenej. SMS a tel. jen sviští. Nakonec v 16:40 vyjíždíme domů. Kotel. Kontrolka po několika km zhasíná, ale i tak zdrháme, je furt hnusně. (že prej by nám po Šárce poslali novej altík) U opravy kuchtim zel. Salát do kterého my pak káplo vteřinový lepidlo a já si slepil držku, blé. Dal sem si bré abych nic nevez zpět a aby nebylo zamlžený okno tak se větrá a tak je zima. Nesvítíme, neblikáme, ani jinak neelektrifikujeme. Kontrolka chvíli svítí a chvíli ne. Pak zas zhasne a my vjíždíme na dálnici na Lyon. V tom kufrujem a přes předměstí Bron se dostáváme na dálnici A42 (starsbourg-geneve) První benzina, jídlo, pití a hlavně hajzl. 20 E. 22:49 po 15 min. se konečně domlouvám na lince 112. Auto totiž dojelo tak 10min. za Belfort. Baterka v prdeli. Vesty na sobě a čekáme jestli někdo přijede. Na tý 112 neumě ani česky ani jinak než F. a pořád mě někam přepojovali. Nakonec přijel Autoroad security. Uměl jenom Franc. A naštěstí trochu něm.je v pohodě a ujišťuje nás že Kein problem. Přes vysílačku volá odtah a dostává za to Kozla. Odtah přijíždí po 20min. Naloží Opela a za 160,50E nás veze asi 20km do Mullhaus. Vyloží nás před opravnou, kde nám prý ráno pomůžou a opraví to. Dopíjíme zbytky kozlů a vodky. Pak si dám poslední mega bré a usínám pod dekou skoro v sedě. Kousek vedle továrna vypouští páru nebo co a dělá bordel. Když vypne zdá se mi, že nás i s autem hodili do vody. No byl to dlouhej den.
18.5.
Ráno zas hlava napuchlá a řešit takovou situaci a Francouzky ještě stále neumim. Kolem 9:00 po mnoha tel a sms se nám nejlépe jeví varianta koupit baterku a dojet co nejdál. Tu starou nám nechtěj ani nabít, Buď oprava auta nebo nic. Baterka za 65E, 8 hamburgeru za 8E. Cíga v Carrefouru atd. Auto jede, pohoda. Kousek za Mullhaus už sou hranice s Německem Kupujeme plnou nádrž a přes dálnici A5 a A6 se řítíme bez zastávek na ČR. Během 5,5hod jsme na Rozvadově, kde na nás čeká táta Macka a Šárka a další 2 baterky. Balíme si na pumpě věci a pak se auto veze rovnou do opravny. Doma jsme v 21:00. Věcí mám snad 3x víc než když jsme odjel. A toť vše. Druhý den (19.5) je pochod Praha-Prčice a tohle dopisuji na chatě. Oholit se pořád nemůžu jak mám spálenej ksicht.
Žádné komentáře:
Okomentovat