Na úvod bych rád uvedl, že k tomuto příspěvku patří i navštěva Francie a švýcarska.
Sedím ve vlaku na Tábor je 13.6.2000. V Táboře s dědou Hájkem (Zdeněk) přesedáme na autobus, se kterým budeme cestovat celé tři týdny po Španělsku, Portugalsku a Francii a Švýcarsku (Německo jen přejíždíme). Návrat se předpokládá na 4.Července. No a po návratu plánuji Rumunsko.
Cesta do Tábora měla zpestření v podobě přesednutí na autobus a pak zase na vlak. Po cestě jsme potkali plno studentů. (?) Tábor dosažen v 12:15 SEČ. Menší nákup čehosi. V Českých Budějovicích nabíráme posledního „malého cestovatele“. Hranice s Rakouskem jsme po nesnázích s nastartováním (cca 15 min.) přejeli v 18:00. Další zastávka byla u jezera … (dnes už nikdo neví) a nad ním hora Dachstein. Čeká nás nyní dlouhá noc.
14.6.
Z Rakouska do Švýcarska. Někdy v noci překračujeme tyto hranice. Jedem Karosou, která je plná věcí a lidí a tak je první noc dosti útrpná. Ale ráno jsme už ve Švýcarsku a po ranní hygieně a snídani (čaj a 3 koláče) jedeme směr Ženeva. Milí cestovatelé právě poslouchají přednášku o Švýcarsku od naší průvodkyně.
Mohli jsme překračovat Francouzské hranice kdyby se naše milá cestovatelka o 22min. (byla prý přivezena autem, ale byla někde zácpa). Prohlídka Ženevy – Geneva byla ve znamení aut, motorek a jezera. Upoutal nás vodotrysk dosahující výšky až 100 metrů. Taky velké množství lodí a různorodé rasy lidí byly zajímavé. Jeden Číňan telefonoval na pláži dvě hodiny. Celý den bylo hezky až na občasné požáry a bouřku. Za podrobnější zkoumání však stojí místní motorové stroje. Tolik hustejch aut jsem nikdy neviděl ani v časopise. Samé BMW, Mercedes a anglický a americký káry za miliony.. Všude tisíce motorek a skútrů a ty stojej taky za to a některý byly i přes to. Jeden Egyptský turista prý strčil ruku do toho vodotrysku na jezeře a v tu chvíli měl otevřenou zlomeninu. V Ženevě sem viděl první huliče v zahraničí.
15.6.
Jsme ve Španělsku. Při přechodu na hranicích (5:100) jsem zaslechl jen čeko? A formality byly u konce, jeli jsme dál. Celo Francii jsem prospal. Předtím ovšem byly nějaké problémy s autobusem – pršelo do něj (u zadních dveří.) Je ráno, snídaně se chystá, jsme po ranní hygieně, bolí mě zub a čeká nás 70km do Barcelony. Včera mě uchvátili hory kolem kterých jsme projížděli. Jak rád bych lezl mezi nimi. Doufám, že na nějakej kopec se lízt bude.
V 18:20 opouštíme Barcelonu. Co na to říct. Je to velké město s přístavem a sluníčkem. Pár domů a zahrad tady navrhl a postavil Gaudí. Padla zde moje první oběť (joint).
Hřbitov na kopci je velký
Zde pro celou Barcelonu stojí
Na každém kříž a věž
Chceš dnes přejít Barcelonu, tak běž।
Dědovi se líbil koncert dětí, hrajících u akvária. Blížíme se ke kempu. Snad tam bude moře. Viděl jsem tady jak v Macdonaldu kouřej cíga. Na WC sem byl v nějakém obchodním domě. Právě jsme postavili stan 20:15 v kempu Fracais u moře a silnice. Vybrali nám to místo u silnice, ale jinak pohoda. Asi budu spát na pláži pod širákem. Je vedro a čeká nás večeře. Děda staví stan jak obřadní místnost podle přesných instrukcí, které mění ve chvíli, když nějakou předem navrhnu. Začal jsme číst J.Šmída: Čisté radosti mého života. Zatím je to ok. S jedním klukem (asi jako Jeleček ve 20 letech) (zeptám se ho ještě jednou jak že se to jmenuje). Budeme spát na pláži, neboť jsme ho varoval před chrápáním dědy.
K večeři 4 knedlíky namočené ve vodové omáčce se 4 masy zpola tlustými a čaj. Mňam. Jdu se koupat do moře.
16.6.
Právě odjíždíme z kempu. Noc jsem strávil na písečné pláži, s bláznivým traktoristou, který mě mále přejel. Koupání večer a ráno bylo ojedinělé. V době kdy většina lidí spěchá do práce (7:30) jsme se koupal ve středozemním moři. Paráda. K snídani byl závin a čaj. Již teď se rýsují některé postavy zájezdu. O tom však až později. Čeká nás nyní 450km dopoledne na západ. Naše průvodkyně mi pije krev, furt: „Milí cestovatelé“.
Stále jedeme na západ. Klem je žlutočervená půda a nízké porosty a malé přízemní kamenné stavby. Občas stojí někde nějaká ta pevnost a milá cestovatelka má vize z minulosti Španělska. Je vedro. Vzduch, který proudí do autobusu je horký. Už dávno jsme minuli Penisealu. To je místo kde bych poprvé nechtěl moc čundrovat. Zastávka v poušti od 12:00 do 12:30 na oběd. Čeští kamionáři a hluchoněmí turisté vydávající skřeky. Vinetůovská krajina a strašné horko. Je půl čtvrtý a my konečně přijíždíme do kempu u moře. Je zde městečko, hory, lodě, stromy a slunce. Mám pořádnýho vlka a určitě nejsem sám. Na kopcích i v nížině jsou bílé domky. A kemp Los Pinos je jen 200 metrů od moře s pískem.
17.6.
Od včera se událo plno věcí. Momentálně je 12:30 a v 13:00 se budou obědvat špagety. Ráno jsme měli chleby s vajíčkovou pomazánkou a salámem. Celý den bylo zatím koupání. Ulovil jsme jednoho kraba. Musím se však vrátit ke včerejšku. U kempu jsme nakoupil cigarety fortuna a zapalovač za 430 peset. Padla moje druhá oběť v podobě brka a ještě jich bude plno. Přes večer se v moři nevychladil sud piva Rebel. Seznamovací večírek se konal u moře a byly tam všichni až na dědu – ten spal s komáry, kteří trápili tuto noc všechny milé cestovatele. Lidé zde na zájezdě jsou různí. Je zde jeden Američan a jeden bez nohy. Popovídal jsme s jedním bývalým cesťákem od ČSD (Československé dráhy), který cestoval po východních zemích. Vyprávěl o Bulharsku a vyprávěl a já vypil 4 piva. Vyprávění: „ Jel jsme vlakem do Sofie, ale vlak asi zhruba ve 120km rychlosti srazil kluka na kole. Seděl jsme ve druhém vagóně a k lokomotivě jsme doběhl, když strojvůdce sundával z nárazníků kolo. Tak jsme ho vyfotil. Ale nějakej chlápek z prvního vagónu to nahlásil na policii, která v tý době jezdila v každym bulharskym rychlíku. A oni Bulhaři jsou přívětiví lidé a s každym se hned baví, ale mě nahlásil, všichni ostatní se mi pak vyhýbali. Teprve když přistoupil dědeček,tak ten se se mnou bavil. Všechno jsem mu řekl a on začal vyprávět jak jeho dědeček byl taky ve vězení a svým synům řekl, kde zakopal poklad pro nějž ho zavřeli a jeho otec to řekl jemu, ale on poklad nechce, protože jsou to špinavé peníze. Tak mi pověděl, kde to je a že za mnou přijde pak do vězení. Naštěstí mě ale nezavřeli.“ (dneska tomu vůbec nerozumím)
Ztratil jsme svůj pentagram a kříž. Mám na obou nártech namoženiny a nemůžu moc chodit a nazouvat boty. Začínám být silně opálený a moře mě úplně rozežírá. Je neustále modrá obloha a svítí slunce – pálí. Po obědě nás čeká odpolední vederní přejezd do kempu v horách. U moře zase pozítří. Nevím jestli jsme to psal, ale mám rozbité sluchátko od walkmana Sony za 100,-. Jedeme na Valencii.
Slovník:
Mongu – hora
Denia – městečko, kemp
Do kempu máme dorazit v 20:00. Cestou zastávka v botanické zahradě ve městě Elche. Já jsme do ní nešel, byly tam nějaký palmy apod. za 300peset. Radši bez dědy jsme šel s kuchařem do města na pivo, stálo 250 i s dýškem a druhý 150, který zatím dlužím. Kuchař učinil zpověď o svém rozchodu se ženou po 10 letech. Ochutnával jsme cosi, co si objednala Hanka vedoucí. Má to bejt z brambor. V 20:00 jsme přijeli do campu. Rozhodně, ale není v horách a vůbec nikdo tu nekempuje. Půjdu brzy spát. Jsme po večeři, potraviny se začínají kazit. A není divu, je stále vedro a koupat se nemůžou. Zítra je snídaně už v 6:00 a odjezd v 6:30. Jedem na Granadu.
Ve Španělsku je takový sucho, že tu nejsou požáry, všechno tak rychle chytne že si to sebere vzduch pro další hoření…cháchá.
18.6.
Vskutku teď odjíždíme z kempu, který nevypadal valně, ale zatím se tu nejlépe spalo. Je 6:30 a odjíždíme do Granady. K snídani ovesná kaše s kompotem – meruňky, vánočka, čaj. Do Granady 200Km a potom 150Km ke kempu. Jak jsme se dověděl, prohráli jsme s Francouzama fotbal a končíme na Euro 2000.
Tak tohle byla Granada a palác Alhambra. Odjíždíme v 16:30 a strašné vedro (36stupňů). Alhambra stála jednu osobu 1000Peset. Byl to takový velký hrad, který skrývá plno zahrad s květinami, stromy, vodotrysky a paláce. Je to bývalé Arabské sídlo a přímo palác Alhambra je naprosto dokonalý v Arabském stylu architektury. Stěny jsou z kamene do kterého jsou vyryty znaky a písma. Město jako každé Španělské s úzkými uličkami a mrtvé celé odpoledne. Potkal jsem cikánku, která mi začala něco povídat a dala mi větvičku myrty, chtěla za ni 200peset. Dostala 35peset a větvičku jsem ji vrátil. Těším se na moře a oběť. Dokonce se začínají objevovat první mráčky, jsou to však spíš takový šmouhy průhledný. Vidím moře, jsme na nejteplejším pobřeží Costa del Sol, s městem Malaga, které svými hotely (pro Brity převážně) zabírá 100KM pobřeží. Mraků je stále více. Začínají problémy s penězi, na vstupné ve Španělsku je třeba 2500peset na osobu. Děda má už jenom 5000peset.
Dlouho jsem se neodvážil popisovat členy tohoto zájezdu. Avšak teď jsem viděl jednu spolupořadatelku běžet – jasný černošský sprinter. Vjíždíme snad do kempu Marbella Playa. Teď nás čeká klasika se stanem a potom snad moře, které nevidno. Prý je tu pláž s pískem. Večeře v 21:00 snídaně bude v 8:00 a odjezd v 10:30 na Gibraltar.
19.6.
Začneme koncem včerejšího dne. Po večeři a večerním koupání se ve vlnách, balil jsem s kuchařem a řidičem (Pavlem) jednu z pořadatelek a vedoucí Hanku. Pili jsme Sapin Bourboun Gin a slivovici – pravů Hanácků. Kůřili, hráli na kytaru a skončili jsme až dnes ve 3:00. Ihned jsem usnul. Teď je 18:45 a odjíždíme z Gibraltaru. Ráno jsem se probudil a byla snídaně – gulášová vodová polévka a čaj se suchou bagetou. Všude kolem jsou miliardy větrných mlýnů, které stojí na horách a kopcích. Prý je odtud také vidět Afrika. Na Gibraltaru je velká skála, kolem ní je město. Je to vlastně poloostrov 6x4,5 km. Když jsme přijeli, prošli jsme nejdřív hranicemi, kde se angličtí celnici v typických vysokých čepicích letmo koukli do našich pasů. Slovenka, která s námi cestuje to ani nezkoušela – mimochodem , je nám dost nepříjemná. Pronajali jsme si busek a ten nás zavez na útes s výhledem na Afriku. Žádná ale vidět nebyla. Ostatní jeli lanovkou nahoru a s dvěma lidmi šel pěšky Prošli jsme tunelem pod celým Gibraltarem a pak vlastně obešli celý ostrov, teprve potom jsme našli cestu nahoru.. Když jsme s tam dostali, čekal nás výběrčí vstupného a 1400 peset prý. (mluvil anglicky – Gibraltar je anglická provincie, s dvoupatrovými autobusy a výše zmíněnými strážníky.) Všichni zaplatili a já kterej sem byl úplně bez peněz, sem už málem opustil od návštěvy této krásné skály, než mi ten prodavač poradili ze mám říct, ze mi lístek ulit ze se to tu stává. A pustil mě zadarmo. (nakonec se po mě ani po lístku nikdo nepídil) Na skále jsou ruiny ve kterých jsou muzea s figurínami z napoleonských válek, které zde probíhaly. Jeskyně 300 metrů dlouhá a v ní se vojáci bránili, jsou tam děla apod. Na několika místech jsou také opice, Makakové, žijící jinak v Africe, sem se prý dostali už dávno s námořníky. Nyní sou oprsklé a ukradnou Vám sušenku z pusy. Asi v polovině cesty do jiné jeskyně St. Michel, jsme potkali naši skupinu. Ti nás obdarovali lístky na lanovku – směr dolů. Jeskyně byla velká sluj s krápníky a osvětlená barevnými světly. I zde byly figuríny, ale pravěkých lidí a velký sál na koncerty a divadlo. Při cestě k lanovce padla další obět z čilamu. Jízda by tudíž zajímavá (a proto si ji dnes zřejmě nepamatuji), potom jsme prošli centrální ulicí a zastavili se u letiště přes které napříč vede silnice. Letadlo přistálo a hned zase vzlétlo. Přešli jsme letištní plochu a letadlo tentokrát přistálo a zůstalo. . Zdejší runway je zřejmě malá. Znovu přecházíme hranice z Anglie do Španělska a dáváme si pivko za 150peset. S výhledem na Gibraltar. Pak odjezd do nedalekého kempu. Moře bylo od kempu trochu dál a tak jsem se vykoupal jen před večeří – 20:20 kolínka s omáčkou. Jedno večerní pívo a pak film v autobuse.
20.6.
Budíček byl velmi brzy a také brzy jsme vyjeli směrem na Sevillu. Do té jsme dorazili kolem 10:00 a až do 17:30 jsme ji měli prohlížet. Celý den jsme hledali s dědou schránku na pohledy až jsme ji našli těsně před odjezdem. Vůbec nikde nebyly. Ani zdejší proslulou katedrálu jsme nenavštívili, pouze pevnost Aleosar ( zdarma dík foto v průkazu o seniorství.) Viděli jsme zvenčí Plaza de Toros (zdejší arénu pro býčí zápasy), ale bylo příliš času a tak jsme se nudili a chodili po městě. Dali jsme si dvě píva v autobuse – místo katedrály jsme viděli místní demonstraci ( asi 3000 lidí), hlučeli a protestovali s letáky Interinos Solucion – administracion general junta de Andalucia. Nakonec odjíždíme a čeká nás 2hod do kempu – přes hranice Portugalska.
V 20:05 jsme opustili španělsko, ani nás nekontrolovali. A jsme v Portugalsku. Svítí slunce a za chvíli budeme v kempu. Po koupení brambor místo chleba jsme dorazili do kempu. Je tady o hodinu míň takže posun v čase.
21.06.
Středa. CHACHA. Vstal jsem před 7:00 a běžel na pláž. Sbíral jsme mušle a viděl mrtvou velkou průhlednou medúzu. V 8:00 byla snídaně, chleby s pomazánkou a čaj. Obvyklé skládání stanu s člověkem naruby. Potom padla strašlivá obět na duně s výhledem na moře. Oběť zanechala následky v podobě tohoto písma. Je 9:45 a jedeme se sluncem na poloostrov Ponta del Piedade u města Lagos.Od 12:30 do 17:30 strávíme na malé pláži u Lagosu. Vypadá že je zpola nudistická a toho využívali hlavně dámy. Je vedro. Po koupání a smažení se mezi útesy a na horkém písku odjíždíme v 18:45 do kempu asi 50km.
Koukal jsme na film Blbý a blbější. A v 19:30 jsme přijeli do kempu. Po cestě jsme míjeli první větší lesy a v okolí prý rostou eukalypty a korkové duby. S dědou to přestává být k vydržení, vyhledává sebemenší rozpory, např.: obrátit stan k výlezu z autobusu…ano..a když sem to udělal řekl, že to bude naopak i když do kopce…což mi jednou vadí a jednou nevadí. Sáček s pitím (vitacit, šumák,,nebo co) nezavřel a když jsem na něj sáhl a trochu vysypal, začal hned nadávat. Dávám si koupák v bazénu a těším se na večeři.
22.06. 10den čt.
V 8:30 odjíždíme z kempu. Čeká nás dlouhá jízda do města Évory. Chráněné jako památka UNESCO. Jsou zde zdi z dob starých Římanů. A potom 150km do kempu. Ke snídani byly 3 chleby s vajíčkovou pomazánkou a čaj+kafe. Děda včera koupil marmeládu a kečup. Je zamračeno a projíždíme krajinou vzdáleně připomínající Český ráj. Je 9:45 a stále jedeme, nyní krajinou, která zas připomíná Afriku, velké suché louky a nízké košaté stromy.
V 17:00 opouštíme Evoru. Nádherné město středověkého rázu s kostely, podloubími a náměstíčky. Jsou zde velmi úzké uličky a plno nejrůznějších krámků. Dnes je však jakýsi portugalský svátek a tak jich dost mělo zavřeno. Je zde také ruina antického chrámu Diany z dob Římanů. Byla to 14 antických sloupů na podstavci. Navštívili jsme i kostel, kde zrovna byla sloužena malá mše. Taky se tu konal jakýsi veletrh o Portugalsku, ale prodávalo se zde úplně všechno. Koupil jsme (děda mi koupil) nůž za 1100esc a nějaké místní sladké koláčky. Viděli jsme nabízet výrobky od Škodovek Felicia, Oktavia, Fabia a jiná auta a zemědělské stroje. Dokoupili jsme i potraviny (chleba, jablka, sušenky). Pro babičku máme akýsi váček za 600esc. Na barácích byly malované kachličky a architektura se dost různila. Dolary jsem nerozměnil, počkám si na Lisabon. Dočetl jsem Šmída a je stále pěkně. Jedeme k oceánu do kempu,,,asi 150km. Krajina zas jako v Africe.
Jeden barevný film samozřejmě vyfocený je zničen jak chybou mojí tak autobusu. Přišli jsme o pár fotek z Granady, Gibraltaru a kdoví ještě jaké. Snad budeme mít film od Otty. V 19:00 jsme v kempu, ale zatím sedíme v autobuse a čekáme až se zaparkuje. Trvá to docela dlouho. Oceán je pěšky 15 min. a večeře bude za hodinku.
23.06. POLOVINA
Ještě ke včerejšku. K večeři nakonec byly kolínka s jakousi omáčkou, ale přidal jsme si a pak ještě meloun. Po večeři jsem se šel koupat. Cesta k oceánu trvala těch 15min. lesem a přes černošské getho jak vystřižené z dokumentu o Africké chudobě. Plechové či cihlové domky a odpadky a samí černoši všech věkových kategorii. Vlny Atlantiku byly 2metry vysoké a voda studená. Vykoupal jsem se v něm při západu slunce a s kuchařem a Hankou se pak vrátil do kempu. Tu jsem koukal na Básníky, pil pivko a kouřil. Když jsme je dokoukal, poslouchal jsme kuchaře jak hraje na kytaru a pil víno. Spát jsem šel v 0:00. Byl silnej vítr.
Teď je 7:30 a podává se snídaně. Chleby se salámem a pomazánkou a čaj. Čeká nás Lisabon (Lisboa). Už je 8:00 a jedeme, dnes to bude únavné a vůbec se mi tam nějak nechce. Při vjezdu do města jedeme v zácpě, která je zde každý den a teď je ještě slabý prý. Nad městem se tyčí kopie Krista z Rio de Janera, vysoká tak 80m. Právě jsme pod ním.
Město LISABON – poučení.
Pomaličku odjíždíme z města. A čeká nás druhá polovina. Navštívili jsme katedrálu a hrad, který jsem vskutku musel obdivovat. Byl rozlehlý a s velkým výhledem. Nakoupili jsme pohledy a jeden za asistence nějakého černocha jsme napsal a poslal. Dokonce se mi i podepsal. Když jsem se vracel na náměstí. Koupil jsme mamce kachlík s lodí za 500esc a Martinovi panáka (na pití) s nálepkou Portugal.
Mezitím jsem ztratil 1000peset, díky vlastní chybě. Teď lituju a lituju, ale je to zas dobrá zkušenost. Chtěl jsem si koupit nějakej hašiš . Sami si představíte jekej je to problém v cizí zemi, pokud právě nejste v Holandsku. Nakonec se mi ho však podařilo sehnat, od jakéhosi podivína na ulici. Jenže hašiš to nebyl, nýbrž kus nějakýho asfaltu. Šel jsem teda zpátky a chtěl sem aby mi dal moje prachy. A to už mu přiběhli na pomoc ostatní podvodníci, kterejch jak sem si najednou uvědomil, byla plná ulice. Udělali na mě profi šmélo. Jeden vzal ten kus čehosi ode mě a trapně ho zaměnil za pravej haš. Ten pak zapálil. Zavonělo to a já na to, jo tohle beru. Dal mi to do ruky, ale zas to nebyl haš. Zas to nějak prohodil. Otočil jsem se a znova sem se snažil dostat svoje prachy. Šmeliny mezitím vzali roha, tak sem je musel chvíli hledat. A když jsem je našel, začali se zas hádat jak cikánky. Pak najednou že mi to vymění za marihuanu. Co jsem měl dělat, nechat si nehašiš? Peníze bych stejně nikdy nedostal, ta co. Vzal sem to. Samozřejmě že to není tráva, ale nějaký mrdkoření. Jsme nasranej. (ale poučenej).
Po této zkušenosti, ale i před ní jsem se věnoval prohlídce města. V Lisabonu je samozřejmě velká katedrála sloužící jako univerzita. Stojí zde hrady šlechticů. Na jakémsi nábřeží byl další prodejce haše, ale ten už slyšel jenom fuck-off. Chtěli jsme navštívit námořnické muzeum, ale nenašli jsme ho. (teda našli, ale to už jsme museli k autobusu). Podívali jsme se alespoň na Belémskou věž a na park s kašnou a erby vysekanými do keřů. Z jednoho autobusu, co tam stál poblíž, vylezlo asi 15 kovbojů a šli něco natáčet a fotit.
Teď je 16:30 a již míříme v našem vedro-autobusu na nejzápadnější bod Evropy. Děda furt něco jí, ale mě nic neřekne…začíná boj o jídlo. Ach jo,myslím, že kdybych cestoval s někým mé věkové kategorie, byl by to skvělý zážitek na celý život, takhle to bude jen dobrý, možná zajímavý. Uznávám, že je děda starší a vychován jinak, ale proč dělá naschvály a vyhledává rozpory, to nechápu. (Zde musím podotknou, že dnes to již vidím a pamatuji si více pozitivněji) 17:30 Sintra. Nějaký hrad a zámek a maurské opevnění. Koupil jsme se 3,5l vody za 100esc. Měli tady taky pěkný nožíky. V Portugalsku se zřejmě pije pouze pivo Sagres. Stále jedeme na západ. V 19:00 Portugalského času, jsme dosáhli nejzápadnějšího cíp Euroasie. Padla zde oběť za všechny obětovaný námořníky. Bylo možno zakoupit si certifikát o návštěvě tohoto místa za 600-900esc. V 19:50 jsme dorazili do kempu. V 20:15 je postavenej stan a vaří se. Oceán je moc daleko, asi kilák a tak se asi koupat nepůjdu – i když.
24.6.
U oceánu jsem nakonec večer byl. Šlo se tam přes několik písečnejch dun. Vlny byly zas dvoumetrový a studený. Po návratu jsem se vykoupal ve sprše a pak poslouchal několik historek o stopařích.Cesta do Tábora měla zpestření v podobě přesednutí na autobus a pak zase na vlak. Po cestě jsme potkali plno studentů. (?) Tábor dosažen v 12:15 SEČ. Menší nákup čehosi. V Českých Budějovicích nabíráme posledního „malého cestovatele“. Hranice s Rakouskem jsme po nesnázích s nastartováním (cca 15 min.) přejeli v 18:00. Další zastávka byla u jezera … (dnes už nikdo neví) a nad ním hora Dachstein. Čeká nás nyní dlouhá noc.
14.6.
Z Rakouska do Švýcarska. Někdy v noci překračujeme tyto hranice. Jedem Karosou, která je plná věcí a lidí a tak je první noc dosti útrpná. Ale ráno jsme už ve Švýcarsku a po ranní hygieně a snídani (čaj a 3 koláče) jedeme směr Ženeva. Milí cestovatelé právě poslouchají přednášku o Švýcarsku od naší průvodkyně.
Mohli jsme překračovat Francouzské hranice kdyby se naše milá cestovatelka o 22min. (byla prý přivezena autem, ale byla někde zácpa). Prohlídka Ženevy – Geneva byla ve znamení aut, motorek a jezera. Upoutal nás vodotrysk dosahující výšky až 100 metrů. Taky velké množství lodí a různorodé rasy lidí byly zajímavé. Jeden Číňan telefonoval na pláži dvě hodiny. Celý den bylo hezky až na občasné požáry a bouřku. Za podrobnější zkoumání však stojí místní motorové stroje. Tolik hustejch aut jsem nikdy neviděl ani v časopise. Samé BMW, Mercedes a anglický a americký káry za miliony.. Všude tisíce motorek a skútrů a ty stojej taky za to a některý byly i přes to. Jeden Egyptský turista prý strčil ruku do toho vodotrysku na jezeře a v tu chvíli měl otevřenou zlomeninu. V Ženevě sem viděl první huliče v zahraničí.
15.6.
Jsme ve Španělsku. Při přechodu na hranicích (5:100) jsem zaslechl jen čeko? A formality byly u konce, jeli jsme dál. Celo Francii jsem prospal. Předtím ovšem byly nějaké problémy s autobusem – pršelo do něj (u zadních dveří.) Je ráno, snídaně se chystá, jsme po ranní hygieně, bolí mě zub a čeká nás 70km do Barcelony. Včera mě uchvátili hory kolem kterých jsme projížděli. Jak rád bych lezl mezi nimi. Doufám, že na nějakej kopec se lízt bude.
V 18:20 opouštíme Barcelonu. Co na to říct. Je to velké město s přístavem a sluníčkem. Pár domů a zahrad tady navrhl a postavil Gaudí. Padla zde moje první oběť (joint).
Hřbitov na kopci je velký
Zde pro celou Barcelonu stojí
Na každém kříž a věž
Chceš dnes přejít Barcelonu, tak běž।
Dědovi se líbil koncert dětí, hrajících u akvária. Blížíme se ke kempu. Snad tam bude moře. Viděl jsem tady jak v Macdonaldu kouřej cíga. Na WC sem byl v nějakém obchodním domě. Právě jsme postavili stan 20:15 v kempu Fracais u moře a silnice. Vybrali nám to místo u silnice, ale jinak pohoda. Asi budu spát na pláži pod širákem. Je vedro a čeká nás večeře. Děda staví stan jak obřadní místnost podle přesných instrukcí, které mění ve chvíli, když nějakou předem navrhnu. Začal jsme číst J.Šmída: Čisté radosti mého života. Zatím je to ok. S jedním klukem (asi jako Jeleček ve 20 letech) (zeptám se ho ještě jednou jak že se to jmenuje). Budeme spát na pláži, neboť jsme ho varoval před chrápáním dědy.
K večeři 4 knedlíky namočené ve vodové omáčce se 4 masy zpola tlustými a čaj. Mňam. Jdu se koupat do moře.
16.6.
Právě odjíždíme z kempu. Noc jsem strávil na písečné pláži, s bláznivým traktoristou, který mě mále přejel. Koupání večer a ráno bylo ojedinělé. V době kdy většina lidí spěchá do práce (7:30) jsme se koupal ve středozemním moři. Paráda. K snídani byl závin a čaj. Již teď se rýsují některé postavy zájezdu. O tom však až později. Čeká nás nyní 450km dopoledne na západ. Naše průvodkyně mi pije krev, furt: „Milí cestovatelé“.
Stále jedeme na západ. Klem je žlutočervená půda a nízké porosty a malé přízemní kamenné stavby. Občas stojí někde nějaká ta pevnost a milá cestovatelka má vize z minulosti Španělska. Je vedro. Vzduch, který proudí do autobusu je horký. Už dávno jsme minuli Penisealu. To je místo kde bych poprvé nechtěl moc čundrovat. Zastávka v poušti od 12:00 do 12:30 na oběd. Čeští kamionáři a hluchoněmí turisté vydávající skřeky. Vinetůovská krajina a strašné horko. Je půl čtvrtý a my konečně přijíždíme do kempu u moře. Je zde městečko, hory, lodě, stromy a slunce. Mám pořádnýho vlka a určitě nejsem sám. Na kopcích i v nížině jsou bílé domky. A kemp Los Pinos je jen 200 metrů od moře s pískem.
17.6.
Od včera se událo plno věcí. Momentálně je 12:30 a v 13:00 se budou obědvat špagety. Ráno jsme měli chleby s vajíčkovou pomazánkou a salámem. Celý den bylo zatím koupání. Ulovil jsme jednoho kraba. Musím se však vrátit ke včerejšku. U kempu jsme nakoupil cigarety fortuna a zapalovač za 430 peset. Padla moje druhá oběť v podobě brka a ještě jich bude plno. Přes večer se v moři nevychladil sud piva Rebel. Seznamovací večírek se konal u moře a byly tam všichni až na dědu – ten spal s komáry, kteří trápili tuto noc všechny milé cestovatele. Lidé zde na zájezdě jsou různí. Je zde jeden Američan a jeden bez nohy. Popovídal jsme s jedním bývalým cesťákem od ČSD (Československé dráhy), který cestoval po východních zemích. Vyprávěl o Bulharsku a vyprávěl a já vypil 4 piva. Vyprávění: „ Jel jsme vlakem do Sofie, ale vlak asi zhruba ve 120km rychlosti srazil kluka na kole. Seděl jsme ve druhém vagóně a k lokomotivě jsme doběhl, když strojvůdce sundával z nárazníků kolo. Tak jsme ho vyfotil. Ale nějakej chlápek z prvního vagónu to nahlásil na policii, která v tý době jezdila v každym bulharskym rychlíku. A oni Bulhaři jsou přívětiví lidé a s každym se hned baví, ale mě nahlásil, všichni ostatní se mi pak vyhýbali. Teprve když přistoupil dědeček,tak ten se se mnou bavil. Všechno jsem mu řekl a on začal vyprávět jak jeho dědeček byl taky ve vězení a svým synům řekl, kde zakopal poklad pro nějž ho zavřeli a jeho otec to řekl jemu, ale on poklad nechce, protože jsou to špinavé peníze. Tak mi pověděl, kde to je a že za mnou přijde pak do vězení. Naštěstí mě ale nezavřeli.“ (dneska tomu vůbec nerozumím)
Ztratil jsme svůj pentagram a kříž. Mám na obou nártech namoženiny a nemůžu moc chodit a nazouvat boty. Začínám být silně opálený a moře mě úplně rozežírá. Je neustále modrá obloha a svítí slunce – pálí. Po obědě nás čeká odpolední vederní přejezd do kempu v horách. U moře zase pozítří. Nevím jestli jsme to psal, ale mám rozbité sluchátko od walkmana Sony za 100,-. Jedeme na Valencii.
Slovník:
Mongu – hora
Denia – městečko, kemp
Do kempu máme dorazit v 20:00. Cestou zastávka v botanické zahradě ve městě Elche. Já jsme do ní nešel, byly tam nějaký palmy apod. za 300peset. Radši bez dědy jsme šel s kuchařem do města na pivo, stálo 250 i s dýškem a druhý 150, který zatím dlužím. Kuchař učinil zpověď o svém rozchodu se ženou po 10 letech. Ochutnával jsme cosi, co si objednala Hanka vedoucí. Má to bejt z brambor. V 20:00 jsme přijeli do campu. Rozhodně, ale není v horách a vůbec nikdo tu nekempuje. Půjdu brzy spát. Jsme po večeři, potraviny se začínají kazit. A není divu, je stále vedro a koupat se nemůžou. Zítra je snídaně už v 6:00 a odjezd v 6:30. Jedem na Granadu.
Ve Španělsku je takový sucho, že tu nejsou požáry, všechno tak rychle chytne že si to sebere vzduch pro další hoření…cháchá.
18.6.
Vskutku teď odjíždíme z kempu, který nevypadal valně, ale zatím se tu nejlépe spalo. Je 6:30 a odjíždíme do Granady. K snídani ovesná kaše s kompotem – meruňky, vánočka, čaj. Do Granady 200Km a potom 150Km ke kempu. Jak jsme se dověděl, prohráli jsme s Francouzama fotbal a končíme na Euro 2000.
Tak tohle byla Granada a palác Alhambra. Odjíždíme v 16:30 a strašné vedro (36stupňů). Alhambra stála jednu osobu 1000Peset. Byl to takový velký hrad, který skrývá plno zahrad s květinami, stromy, vodotrysky a paláce. Je to bývalé Arabské sídlo a přímo palác Alhambra je naprosto dokonalý v Arabském stylu architektury. Stěny jsou z kamene do kterého jsou vyryty znaky a písma. Město jako každé Španělské s úzkými uličkami a mrtvé celé odpoledne. Potkal jsem cikánku, která mi začala něco povídat a dala mi větvičku myrty, chtěla za ni 200peset. Dostala 35peset a větvičku jsem ji vrátil. Těším se na moře a oběť. Dokonce se začínají objevovat první mráčky, jsou to však spíš takový šmouhy průhledný. Vidím moře, jsme na nejteplejším pobřeží Costa del Sol, s městem Malaga, které svými hotely (pro Brity převážně) zabírá 100KM pobřeží. Mraků je stále více. Začínají problémy s penězi, na vstupné ve Španělsku je třeba 2500peset na osobu. Děda má už jenom 5000peset.
Dlouho jsem se neodvážil popisovat členy tohoto zájezdu. Avšak teď jsem viděl jednu spolupořadatelku běžet – jasný černošský sprinter. Vjíždíme snad do kempu Marbella Playa. Teď nás čeká klasika se stanem a potom snad moře, které nevidno. Prý je tu pláž s pískem. Večeře v 21:00 snídaně bude v 8:00 a odjezd v 10:30 na Gibraltar.
19.6.
GIBRALTAR
Začneme koncem včerejšího dne. Po večeři a večerním koupání se ve vlnách, balil jsem s kuchařem a řidičem (Pavlem) jednu z pořadatelek a vedoucí Hanku. Pili jsme Sapin Bourboun Gin a slivovici – pravů Hanácků. Kůřili, hráli na kytaru a skončili jsme až dnes ve 3:00. Ihned jsem usnul. Teď je 18:45 a odjíždíme z Gibraltaru. Ráno jsem se probudil a byla snídaně – gulášová vodová polévka a čaj se suchou bagetou. Všude kolem jsou miliardy větrných mlýnů, které stojí na horách a kopcích. Prý je odtud také vidět Afrika. Na Gibraltaru je velká skála, kolem ní je město. Je to vlastně poloostrov 6x4,5 km. Když jsme přijeli, prošli jsme nejdřív hranicemi, kde se angličtí celnici v typických vysokých čepicích letmo koukli do našich pasů. Slovenka, která s námi cestuje to ani nezkoušela – mimochodem , je nám dost nepříjemná. Pronajali jsme si busek a ten nás zavez na útes s výhledem na Afriku. Žádná ale vidět nebyla. Ostatní jeli lanovkou nahoru a s dvěma lidmi šel pěšky Prošli jsme tunelem pod celým Gibraltarem a pak vlastně obešli celý ostrov, teprve potom jsme našli cestu nahoru.. Když jsme s tam dostali, čekal nás výběrčí vstupného a 1400 peset prý. (mluvil anglicky – Gibraltar je anglická provincie, s dvoupatrovými autobusy a výše zmíněnými strážníky.) Všichni zaplatili a já kterej sem byl úplně bez peněz, sem už málem opustil od návštěvy této krásné skály, než mi ten prodavač poradili ze mám říct, ze mi lístek ulit ze se to tu stává. A pustil mě zadarmo. (nakonec se po mě ani po lístku nikdo nepídil) Na skále jsou ruiny ve kterých jsou muzea s figurínami z napoleonských válek, které zde probíhaly. Jeskyně 300 metrů dlouhá a v ní se vojáci bránili, jsou tam děla apod. Na několika místech jsou také opice, Makakové, žijící jinak v Africe, sem se prý dostali už dávno s námořníky. Nyní sou oprsklé a ukradnou Vám sušenku z pusy. Asi v polovině cesty do jiné jeskyně St. Michel, jsme potkali naši skupinu. Ti nás obdarovali lístky na lanovku – směr dolů. Jeskyně byla velká sluj s krápníky a osvětlená barevnými světly. I zde byly figuríny, ale pravěkých lidí a velký sál na koncerty a divadlo. Při cestě k lanovce padla další obět z čilamu. Jízda by tudíž zajímavá (a proto si ji dnes zřejmě nepamatuji), potom jsme prošli centrální ulicí a zastavili se u letiště přes které napříč vede silnice. Letadlo přistálo a hned zase vzlétlo. Přešli jsme letištní plochu a letadlo tentokrát přistálo a zůstalo. . Zdejší runway je zřejmě malá. Znovu přecházíme hranice z Anglie do Španělska a dáváme si pivko za 150peset. S výhledem na Gibraltar. Pak odjezd do nedalekého kempu. Moře bylo od kempu trochu dál a tak jsem se vykoupal jen před večeří – 20:20 kolínka s omáčkou. Jedno večerní pívo a pak film v autobuse.
20.6.
Budíček byl velmi brzy a také brzy jsme vyjeli směrem na Sevillu. Do té jsme dorazili kolem 10:00 a až do 17:30 jsme ji měli prohlížet. Celý den jsme hledali s dědou schránku na pohledy až jsme ji našli těsně před odjezdem. Vůbec nikde nebyly. Ani zdejší proslulou katedrálu jsme nenavštívili, pouze pevnost Aleosar ( zdarma dík foto v průkazu o seniorství.) Viděli jsme zvenčí Plaza de Toros (zdejší arénu pro býčí zápasy), ale bylo příliš času a tak jsme se nudili a chodili po městě. Dali jsme si dvě píva v autobuse – místo katedrály jsme viděli místní demonstraci ( asi 3000 lidí), hlučeli a protestovali s letáky Interinos Solucion – administracion general junta de Andalucia. Nakonec odjíždíme a čeká nás 2hod do kempu – přes hranice Portugalska.
V 20:05 jsme opustili španělsko, ani nás nekontrolovali. A jsme v Portugalsku. Svítí slunce a za chvíli budeme v kempu. Po koupení brambor místo chleba jsme dorazili do kempu. Je tady o hodinu míň takže posun v čase.
21.06.
Středa. CHACHA. Vstal jsem před 7:00 a běžel na pláž. Sbíral jsme mušle a viděl mrtvou velkou průhlednou medúzu. V 8:00 byla snídaně, chleby s pomazánkou a čaj. Obvyklé skládání stanu s člověkem naruby. Potom padla strašlivá obět na duně s výhledem na moře. Oběť zanechala následky v podobě tohoto písma. Je 9:45 a jedeme se sluncem na poloostrov Ponta del Piedade u města Lagos.Od 12:30 do 17:30 strávíme na malé pláži u Lagosu. Vypadá že je zpola nudistická a toho využívali hlavně dámy. Je vedro. Po koupání a smažení se mezi útesy a na horkém písku odjíždíme v 18:45 do kempu asi 50km.
Koukal jsme na film Blbý a blbější. A v 19:30 jsme přijeli do kempu. Po cestě jsme míjeli první větší lesy a v okolí prý rostou eukalypty a korkové duby. S dědou to přestává být k vydržení, vyhledává sebemenší rozpory, např.: obrátit stan k výlezu z autobusu…ano..a když sem to udělal řekl, že to bude naopak i když do kopce…což mi jednou vadí a jednou nevadí. Sáček s pitím (vitacit, šumák,,nebo co) nezavřel a když jsem na něj sáhl a trochu vysypal, začal hned nadávat. Dávám si koupák v bazénu a těším se na večeři.
22.06. 10den čt.
V 8:30 odjíždíme z kempu. Čeká nás dlouhá jízda do města Évory. Chráněné jako památka UNESCO. Jsou zde zdi z dob starých Římanů. A potom 150km do kempu. Ke snídani byly 3 chleby s vajíčkovou pomazánkou a čaj+kafe. Děda včera koupil marmeládu a kečup. Je zamračeno a projíždíme krajinou vzdáleně připomínající Český ráj. Je 9:45 a stále jedeme, nyní krajinou, která zas připomíná Afriku, velké suché louky a nízké košaté stromy.
V 17:00 opouštíme Evoru. Nádherné město středověkého rázu s kostely, podloubími a náměstíčky. Jsou zde velmi úzké uličky a plno nejrůznějších krámků. Dnes je však jakýsi portugalský svátek a tak jich dost mělo zavřeno. Je zde také ruina antického chrámu Diany z dob Římanů. Byla to 14 antických sloupů na podstavci. Navštívili jsme i kostel, kde zrovna byla sloužena malá mše. Taky se tu konal jakýsi veletrh o Portugalsku, ale prodávalo se zde úplně všechno. Koupil jsme (děda mi koupil) nůž za 1100esc a nějaké místní sladké koláčky. Viděli jsme nabízet výrobky od Škodovek Felicia, Oktavia, Fabia a jiná auta a zemědělské stroje. Dokoupili jsme i potraviny (chleba, jablka, sušenky). Pro babičku máme akýsi váček za 600esc. Na barácích byly malované kachličky a architektura se dost různila. Dolary jsem nerozměnil, počkám si na Lisabon. Dočetl jsem Šmída a je stále pěkně. Jedeme k oceánu do kempu,,,asi 150km. Krajina zas jako v Africe.
Jeden barevný film samozřejmě vyfocený je zničen jak chybou mojí tak autobusu. Přišli jsme o pár fotek z Granady, Gibraltaru a kdoví ještě jaké. Snad budeme mít film od Otty. V 19:00 jsme v kempu, ale zatím sedíme v autobuse a čekáme až se zaparkuje. Trvá to docela dlouho. Oceán je pěšky 15 min. a večeře bude za hodinku.
23.06. POLOVINA
Ještě ke včerejšku. K večeři nakonec byly kolínka s jakousi omáčkou, ale přidal jsme si a pak ještě meloun. Po večeři jsem se šel koupat. Cesta k oceánu trvala těch 15min. lesem a přes černošské getho jak vystřižené z dokumentu o Africké chudobě. Plechové či cihlové domky a odpadky a samí černoši všech věkových kategorii. Vlny Atlantiku byly 2metry vysoké a voda studená. Vykoupal jsem se v něm při západu slunce a s kuchařem a Hankou se pak vrátil do kempu. Tu jsem koukal na Básníky, pil pivko a kouřil. Když jsme je dokoukal, poslouchal jsme kuchaře jak hraje na kytaru a pil víno. Spát jsem šel v 0:00. Byl silnej vítr.
Teď je 7:30 a podává se snídaně. Chleby se salámem a pomazánkou a čaj. Čeká nás Lisabon (Lisboa). Už je 8:00 a jedeme, dnes to bude únavné a vůbec se mi tam nějak nechce. Při vjezdu do města jedeme v zácpě, která je zde každý den a teď je ještě slabý prý. Nad městem se tyčí kopie Krista z Rio de Janera, vysoká tak 80m. Právě jsme pod ním.
Město LISABON – poučení.
Pomaličku odjíždíme z města. A čeká nás druhá polovina. Navštívili jsme katedrálu a hrad, který jsem vskutku musel obdivovat. Byl rozlehlý a s velkým výhledem. Nakoupili jsme pohledy a jeden za asistence nějakého černocha jsme napsal a poslal. Dokonce se mi i podepsal. Když jsem se vracel na náměstí. Koupil jsme mamce kachlík s lodí za 500esc a Martinovi panáka (na pití) s nálepkou Portugal.
Mezitím jsem ztratil 1000peset, díky vlastní chybě. Teď lituju a lituju, ale je to zas dobrá zkušenost. Chtěl jsem si koupit nějakej hašiš . Sami si představíte jekej je to problém v cizí zemi, pokud právě nejste v Holandsku. Nakonec se mi ho však podařilo sehnat, od jakéhosi podivína na ulici. Jenže hašiš to nebyl, nýbrž kus nějakýho asfaltu. Šel jsem teda zpátky a chtěl sem aby mi dal moje prachy. A to už mu přiběhli na pomoc ostatní podvodníci, kterejch jak sem si najednou uvědomil, byla plná ulice. Udělali na mě profi šmélo. Jeden vzal ten kus čehosi ode mě a trapně ho zaměnil za pravej haš. Ten pak zapálil. Zavonělo to a já na to, jo tohle beru. Dal mi to do ruky, ale zas to nebyl haš. Zas to nějak prohodil. Otočil jsem se a znova sem se snažil dostat svoje prachy. Šmeliny mezitím vzali roha, tak sem je musel chvíli hledat. A když jsem je našel, začali se zas hádat jak cikánky. Pak najednou že mi to vymění za marihuanu. Co jsem měl dělat, nechat si nehašiš? Peníze bych stejně nikdy nedostal, ta co. Vzal sem to. Samozřejmě že to není tráva, ale nějaký mrdkoření. Jsme nasranej. (ale poučenej).
Po této zkušenosti, ale i před ní jsem se věnoval prohlídce města. V Lisabonu je samozřejmě velká katedrála sloužící jako univerzita. Stojí zde hrady šlechticů. Na jakémsi nábřeží byl další prodejce haše, ale ten už slyšel jenom fuck-off. Chtěli jsme navštívit námořnické muzeum, ale nenašli jsme ho. (teda našli, ale to už jsme museli k autobusu). Podívali jsme se alespoň na Belémskou věž a na park s kašnou a erby vysekanými do keřů. Z jednoho autobusu, co tam stál poblíž, vylezlo asi 15 kovbojů a šli něco natáčet a fotit.
Teď je 16:30 a již míříme v našem vedro-autobusu na nejzápadnější bod Evropy. Děda furt něco jí, ale mě nic neřekne…začíná boj o jídlo. Ach jo,myslím, že kdybych cestoval s někým mé věkové kategorie, byl by to skvělý zážitek na celý život, takhle to bude jen dobrý, možná zajímavý. Uznávám, že je děda starší a vychován jinak, ale proč dělá naschvály a vyhledává rozpory, to nechápu. (Zde musím podotknou, že dnes to již vidím a pamatuji si více pozitivněji) 17:30 Sintra. Nějaký hrad a zámek a maurské opevnění. Koupil jsme se 3,5l vody za 100esc. Měli tady taky pěkný nožíky. V Portugalsku se zřejmě pije pouze pivo Sagres. Stále jedeme na západ. V 19:00 Portugalského času, jsme dosáhli nejzápadnějšího cíp Euroasie. Padla zde oběť za všechny obětovaný námořníky. Bylo možno zakoupit si certifikát o návštěvě tohoto místa za 600-900esc. V 19:50 jsme dorazili do kempu. V 20:15 je postavenej stan a vaří se. Oceán je moc daleko, asi kilák a tak se asi koupat nepůjdu – i když.
24.6.
Ráno byla snídaně v 8:00. Chleba s nutelou a čaj. Po bloudění v kempu odjíždíme v 8:30 na hrad Castello.
Teď je 13:05 a odjíždíme z nejdokonalejšího hradu jaký jsem kdy viděl. Je ohromný, nedobytný, důsledný a krásný. Vystavěl ho třetí velmistr řádu Templářů. Má velkou katedrálu, zahrady a důmyslný systém chodeb a hradeb. Zaujali mě pokoje mnichů. Jak vystřižené z knihy Jméno růže.
Teď je 13:05 a odjíždíme z nejdokonalejšího hradu jaký jsem kdy viděl. Je ohromný, nedobytný, důsledný a krásný. Vystavěl ho třetí velmistr řádu Templářů. Má velkou katedrálu, zahrady a důmyslný systém chodeb a hradeb. Zaujali mě pokoje mnichů. Jak vystřižené z knihy Jméno růže.
Žádné komentáře:
Okomentovat