Jest tomu doba nadmíru dlouhá, naše plány a cesty za tu dobu jsou jiné a umírněnější než na jaké jsme pomýšleli. Je 14.9.2004. Píšu toto raději v jistotě, že se výlet do Rakous skutečně uskuteční. Podle všeho vyrážíme /já a piggi/ tento čtvrtek 16.9.04 do Alp do oblasti Grossglockneru /3784m.n.m./ kam se snad též dostanem. Jedeme Martinovim autem /Golf2 - 1,6D/. Výplata padla za mačky, cepín a atd. Sebou mám 90Eur./3038,-/. Měli jsme jet už před tímto týdnem nebo toto léto, ale nové zaměstnání /Madevia/ a finance to neumožnili. Tolik pro začátek nové a po 4 letech jediné zahraniční cesty /krom chorvatska s Vandou - přelom srpen-září/. p.s. snad vyjde koupačka v moři.Rakouské Alpy 04.......Tak je konečně čtvrtek 16.9. a za pár hodin budeme na cestě . Utek jsem z práce už ve 12:00 abych si stačil zabalit. Piggi už je hotov takže stačí sjet na anděla pro jídlo a chlast. No a půjčit a koupit poslední výčapy v Hudy. /helma, prsák, smyce/. Jo vybavení /mač.cep.kalh. 9000,-/haha.
Bože piggi je ale hovado. Dojel sice v pohodě do Bělý u Malont /jo přesně tam/, ale když jsme udělali pohodu na louce v autě /1:30/ tak se mu nelíbil sklon na spaní a při otáčení zvrhnul na mě dvě piva a dvě /co se chladily/ přejel. Nákup-1500+cíga,400+atd.500. takže už je vlastně 2:30.p.s.Piggi málem zajel srnku
17.9. ........ Nemáme plachtu,stan,prsáky,helmu pro pigg. a papírky. Je ráno.
12:45 projeli jsme hranicema, tadá. Začal bych...pomóc /Hilfé/! Voňavka je všude, hlavně v kastlíku, tam se totiž vylila.
Slovník:
Ist est weit? – je to daleko?
Hilfééé – pomóc.
Was kosten die Eintritts Karten? – Kolik je vstupné?
No prostě hustej den. Houby jsme nenašli a tak Piggi zas tůruje VWG2 a frčíme přes hranice /benzínka 2E – 1L/ Piggi drtí dálnici a po výměně jsme /mezitím oběd na parkovišti – halušky/ omylem zajeli do Dojčlandu (Německo). Pak bloudíme v Zell am See. Potom zase těsně před GG (GrossGlockner ) další zbrždění v podobě jakési přehlídky traktorů, který sou vytuněný, vehikly středověký s dědkama v kožešinách. Puch.Brzdy se pěkně zahřály, když jsme sjížděli z vyhlídky ve 2571m.n.m. Pak tma a mlha na těhle silničkách nás pěkně zpomalila. Vyjeli jsme nakonec na parkoviště, hodili jsme srajdu na GG a pak šlukovka no a teď sedíme v autě a cíga hoří a pijeme Radegast.
18.9.
8:00, vyrazili jsme po kocovině. Je sobota ráno, probudil nás nějakej Rakušák kvůli bordelu u auta (jedna plechovka). Ale je krásně a GG se nezdá tak drsnej. Snídaně a jdem na to. Vážně na to jdem a je to brutální makačka, nejdřív dolů k ledovci. Tam jsme zjistili, že na jeho přechod vůbec nepotřebujeme mačky a tak dost rychle přes něj přecházíme. Žádné větší trhliny, jen malé potůčky a kameny. Pak suťový kopec a kousíček jištěné cesty s ocelovými lany. Asi 2x ztrácíme cestu, ale ona se zase sama objevuje. Je tu led na kamenech, ale jinak jdeme bez jištění. Začíná být znát nadmořská výška. Trochu nás bolí hlava nebo se jen motá. Dýchání je taky nářez. Piggi furt hlásí že už jsme v půlce což je kravina. Oběd – tresčí játra, chleba, veselá kráva a vločky. Mizí nám voda, ale jsme rozhodnuti, že dojdem až na chatu E.J.Hutte (Adlezsruhe). První sníh, poprvé mačky v akci, cepíny používáme už od ledovce (tenkrát jsme vůbec nepoužívali trekingové hole). Docela to jde, ale kopec je prudký a naše plíce jsou na sračku. Pár trhlin a ledu a za polem sněhu je další a ještě prudčí.Uf. Přestávky dáváme tak po deseti krocích…jak na Everest. Nakonec sníh končí. Chata se zdá být blízko a tak rozpouštíme sníh a vaříme čaj. Svítí sluníčko a my se snažíme nabrat síly. “Nikdy nenechávat lano na sněhu, zvláště když svítí slunce.” Sundaváme mačky a dereme se po hřebeni k chatě. Hřeben je trochu exponovanej a s jedním trojkovým lezením. Dáváme přestávky i dva vejškové metry před chatou. Hurá chata 18:00, ale jinak je nám hrozně. (pivo 4,80E, polévka 4,20E, ubytování 13E pro horolezce s kartou CHS) Zatím, ale není místo na spaní. Nějací češi nám oznamují, že asi budeme spát v jídelně za 10E, nakonec ale dostáváme svoje postele, taky deky a spát jdeme po 22:00, Mrtvoly. Na hajzlech to hrozně smrdí, ale fakt hrozně. (Máme málo jídla a tak málo jíme).
19.9.
Ráno brutal. Piggimu je blbě, já se vůbec nevyspal neboť mi nějakej němec fičel do ucha. Malá snídaně v ceně ubytování (nebo tak nějak, másílko,džemíček, chlebíček atd.). Dlouhé balení a vyrážíme asi v 7:45 z chaty – zase ledovce – sníh až ke skále, je pěkně to tu pěkně prudký (jako ranní hajzly). Jde s námi plno lidí a vidíme i fronty. Většinou nás všichni předbíhají. Trošku lezení kolem tyčí. Zatím se moc nejistíme. Pak už jo. Jsou tu hrozný davy. Pak přecházíme mezi Malým a velkým GG a tady přechází únava i strach z nebezpečí pádu apod. Žádné očekávané extra dojmy. (Dnes jsou daleko větší) Vidíme pár horolezců co lezou po hřebenech. Nás čeká jen dvojkové lezení 20 metrů maximálně, kde nás předbíhaj hajzlové jako třeba horští vůdci s klienty a vytvářej tak nebezpečný situace. A pak …jsme na vrcholu GrossGlockneru 3789m.n.m. Hurá.Ani u vrcholového železného kříže nás nenechaj vyfotit o samotě s vlajkou CZ/Zevl. (cígo a sms)
Jdeme teda rychle dolů. Trvá to asi stejně dlouho jako výstup. Zase fronty. Jistíme se jen kolem tyčí. Snažíme se být rychlí / “dyžtak padej doprava” “jak se používá osmička?”/ Nakonec se nějak vymotám z vrcholovejch hřebenu a slaňujeme přes sníh a sestupujeme k chtě (dvě piva a cígo) Je 13:00.
Vrchol dobyt asi v 11:30 nebo tak kolem. A zase dolů od chaty. Při sestupu si trháme mačkama návleky. Po sněhu to jde rychle, jsme navázáni jen na smycích, spíš proti uklouznutí než proti pádu. Potkáváme čecháčky kteří vedou mezi sebou nějakou holku bez maček, chjo. Na konci sněhu, který vypadá jak po lavině dáváme číňanku a sundaváme mačky. Pijeme z ledovcovejch potůčků a polévku jíme lopatkou cepínu.
/Někde na GG jsem ztratil pletené rukavice./ Když sejdeme přes skály, tak nás čeká tak půl kilometru po ledovci a konečný výstup ke garáži. Ten je úplně nejhorší a vyčerpávající. U auta (ani nevim kdy jsme dorazili, ale muselo bejt hodně neboť se blížila tma) takže u auta jíme broskve z konzervy, pijeme kolu a vaříme bramborovou kaši s brabčem. Jenže jak máme scvrklý žaludky, tak to ani nesníme a je nám blbě. Mysleli jsme jak budem kalit a slavit a nakonec nevypijem ani jedno pivo. Když už jsem usnul, tak mě Piggi probudil blitím do škarpy. A že to byla pořádná šavle. Bolí nás vše i vlasy. Kolem nás zůstává bordel, ale co.
20.9.
Vstáváme, uklízíme a na hajzlíku pod garážema potkáváme týpka, ze kterýho se nakonec vyklube Markus, co stopuje po Evropě. Vezeme ho až k Lago di Garda – paráda. Zapomněl jsme na benzině žluté brýle (nafta 5E – 5,3l) Fičíme dál po dálnici, která nás nakonec stojí 7E. Ale po sjezdu na Lago di Garda se objevuje krásná příroda a nakonec i jezero. Je na něm plno surfařů. Na začátku je “P” nemožný. Tak jedeme po pobřeží a čumíme. Nakonec se jeden plácek pro auto najde a my se koupeme v Lagu.
Po koupání vyjíždíme přes vinice na krásné tábořiště na kopci. Dáváme mega chálec (velké množství různého jídla) pár piv a kus hašiše co jsem našel v nedopalku. S Markem se domlouváme na příští rok, že pojedem na Matterhorn a Mont Blanc. Domluva padne na jaře v Praze.
21.9.
Celou noc jsme se budil. Ale ráno je pěkně a mě dobře. Tak vyrážíme zpátky k jezeru. Tam je ale trochu zima, tak čekáme na slunce a vegetíme po brku. Potkal nás nějakej Slovák co tu dělá řidiče dodávky pro jakéhosi Itala, bere 1300E měsíčně. Vyrazili jsme od Lago di Garda bez pořádného vykoupání a na radu Markuse se vydáváme do oblasti Cinqueterre přes město La Spezia. Zas poplatek za dálnici 9,80E. Zde trochu poznáváme italský silniční provoz. Tůůůůůt. Přes město jsme se prodrali aniž jsme něco nakoupili /třeba chleba/ nebo nabourali a serpentýnama se dostáváme do města na útesu jménem Corniglia. Úzké uličky a drahé krámky, menší kostel či katedrála a zajímavej hřbitov. Nakonec trochu popíjíme (Marek teda nepije ani nekouří) na lavičce nad mořem. Piggi mele a chce furt jít na pivo do hospy. Jenže neumí počítat, takže nakonec se vykrádáme na loupežnou výpravu ovoce. Víno, hrušky, jablka. U auta si pak vaříme fazole se salámem a jdeme spát s otravným hmyzem poblíž silnice a popelnic.
22.9.
Ráno Piggi zjišťuje, že máme extrémně měkký přední kola. No nic, jdeme se koupat. ….Z koupání sešlo, protože sou tu samé útesy a moc velký vlny. Tak kupujeme aspoň chleba/veku za 2E. Nevíme ale kam teď jet a tak se vracíme do La Spezia. Markus se s náma loučí na křižovatce a pokračuje prý do Francie (Kde pak skutečně byl asi ještě měsíc). My bloudíme ve městě a hledáme cokoli – pláž, parking, cestu.Mezitím další nafta za 20E. Když zabloudíme až do Lérici tak se rozhodujem pro cestu pryč z Itálie někam k moři do Chorvatska. Kus dálnice za 1,5E a pak z Aully po silnici 63 směr Bologna. No a teď vaříme polivku se salámem u nějakýho hradu za vesnicí Fivizzaro. Právě jedeme přes krásný hory Ppennine To. Foto stolové hory Pietra di Bismantova uprostřed panoráma.
Piggi kroutí volant a já pivo Samsona. Jo Italky jsou krásný a maj pěkný prsa. Už nám nezbývá moc peněz, asi jen 45E. Po několika hodinové, únavné jízdě dorážíme do Slovinska. Parking zdarma u Pirani. A jdem do města na 2piva za 4E /400SIT/. Všichni tady kolem hulí a prej něco seženem v centru. Dáváme v autě poslední domácí brčko a ještě vymýšlíme cestovku asi do 4:00.
23.9.
Probuzení na pláži ve Slovinsku. Fouká, ale je docela teplo. Sraní je ale problém. Na OMW maj zavřeno a tak jedeme do centra Pirani. Už nemáme žádná prachy, tak jdem vybírat z bankomatu. Je tady kemp u moře a park. Tak tady budeme spát. Skočili jsme do toho centra Pirani vybrat 8000SIT. Kupovačka chleba a pivko v baru kde čekáme na hůlo, ale nic z toho. Jdem zpátky a trochu se koupeme v moři a rybaříme. Chytil jsem tři rybky, ale byly malé a hnusné. Pak asi v 18:00 jdem zas chlastat do centra. 2 vína, pár piv v plechu a v baru. Hulení sháníme, ale jsou tu všichni nějaký vysraný. Piggi balí barmanku svojí evropštinou ale jenom ji ujistí že nejsme benga. Na zpáteční cestě jdem po pobřeží s čelovkama. Panákujem, rejpeme do vyplavenejch medůz a sbíráme zajímavý šutry. Trochu poprchává, tak spíme pod dětskou prolejzačkou. Docela dobrý.
24.9.
Ráno nás budí děti a sledujeme holčičí tábor. Snídaně je sladká a kafe. Jedem nakupovat, teda po úklidu auta. Pár konzerv atd. Fanta. Sraní na benzině a jedeme do Postojny (Cave, Jama, jeskyně) Prší docela brutal, ach jo. Jeskyně je príma za 2,190SIT. Jezdí se tam vláčkem a měli jsme pěknou průvodkyni mluvící Slovinsky. Prohlídka je na hodinu. Venku prší tak chvíli mrzneme v autě a pak vyrážíme směr Ljublana a Triglav (nej.hora Slovinska) V jeskyni byly zvířátka jmeném Proteus, jsou slepí a skoro průhlední, takoví mloci. A taky nějací češi. Piggi kroutí mokrou dálnici a jsme v 17:10 za Ljublanou. Měl jsme šílenou buzi bundu a Pigg čvachtající botu.
Piggi jede a dováží nás přes pár poplatků na dálnicích po Triglav a do chráněného parku pod severní stěnou.
Jeli jsme přes jakousi Jesenici. (tenkrát jsme chodil s holkou (Vandou) z Jesenice u Prahy). Večer vaříme u nějaký Union chaty na verandě večeři: polévka, super konzerva s těstovinami. Blízko vodopádu spíme po vině a posledních pivech v autě.
25.9.
Den návratu, smůla a šťastný konec! Ráno se budíme jako teplouši – trekeři. (Asi jsme se k sobě lepili, nebo co(. Přijeli další Češi. Jinak ranní polévka a pak jedeme pod tu severní stěnu Triglavu – asi jí budeme lízt – příští rok. Je tu hodně Čechů. Dáváme malý trek v údolí. Piggi ale při odjezdu proráží pravou přední pneumatiku. Nejdřív měníme přední pak zadní (rezervu jsme dali raději na zadní). Rezerva je jak pro fichtla a je omezena na 80Km/H.
Zas nějak míjíme nějakou Jesenici. Bankomat nefunguje nebo fuck Visa Electron. Benzínka za 465SIT. Jedeme nakonec na dálnici. Kontrola: “Róman, Mártin?” Ok. Jenže najednou bum bác. 7,50E. Nemáme a holčina v okýnku na nás zkouší: “ Zlotý, Dolar, Euro,Kuny? Nemáme. Tšchechiše koruny? Ne! Berete karty? Jo. Visa E.? Ne. Maestro? Ne! Kde je bankomat?” Mit auto zpátečka a v protisměru přes hranice zpátky do Slovinska. Zas Jesenice. Výběr z bankomatu nepoveden. Tak jedem na přechod Ljubeltunel. Je asi 20Km v horách. Naštěstí jsme později vybrali z bankomatu 1000SIT (Měl jsem je ještě rok po tomto výletu). Tenhle přechod se dá projet. Pak ještě dva tunely někde u Grazu za 7,30E. Před dalším tunelopoplatkem v Liezenu uhýbáme a pak zase dálnice do Linzu a domů. A pak už jen jízda. Rakousko, Linz, E55 a Barrandov v 20:45! Kupujem si konečný brka a…. Jeli jsme pomalu kvůli tý rezervě, sedíme U Karla a jíme hermelín, a pijem levné české pivo. Mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat